Jámy, sila, pece

Doba kopáčů jam – tak se někdy mluví o neolitu, který zanechal v terénu takové množství stop v podobě zahloubených objektů, které nemá v předchozím a často ani následném vývoji obdoby. Jistě i antropogenní aktivity v předneolitickém období se nějakým způsobem „zapsaly do země“, dlouhý časový odstup a geologické změny terénu nám však často znemožňují tyto zprávy najít a správně číst a interpretovat.

Zásobní jáma kultury s vypíchanou keramikou (Kolín).

Většina jam, která se na neolitických sídlištích zachovala, nevznikala primárně jako prostá díra v zemi, ale byla důsledkem konkrétní činnosti – kůlové jamky a dlouhé žlábky jsou negativním otiskem konstrukce domu, stavební jámy poskytly materiál na omazání stěn domu, hliníky (tedy velké jámy a soujámí) sloužily dlouhodobě jako zdroj hlíny pro nejrůznější účely. Výplně těchto jam jsou neocenitelným zdrojem informací o životě lidí na konkrétním sídlišti, o prostorovém rozčlenění jejich aktivit i o rozdílech mezi jednotlivými domy či areály.

Některé jámy, které se vyskytují na neolitických sídlištích, jsou označovány jako zásobní objekty a byly zřejmě vyhloubeny speciálně k ukládání zásob. Uložení do podzemních prostorů bylo využíváno kvůli udržení vhodné teploty a vlhkosti pro různé druhy potravy, konkrétní tvary jam se zúženým dobře utěsnitelným hrdlem pak sloužily rolníkům k uchování osiva na další sezonu a označujeme je jako sila. V případě sil tak dlouhodobá stabilita stěn, izolace zaručila ochranu uložených zásob a vhodné klimatické podmínky pro zachování klíčivosti.

Chcete se dozvědět víc?

• Šumberová, R. 1996. Neolithic underground storage features. Památky Archeologické 87: 61–103.