Archeologické 3D virtuální muzeum
.jpg){kind=spacer}
Lokalita Göbekli Tepe v jihovýchodním Turecku (oblast Horní Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem) je unikátním monumentem a dosud nejstarším architektonickým dokladem organizace většího množství pracovních sil. Její skutečný potenciál odhalil výzkum Klause Schmidta, který probíhá od poloviny 90. let 20. st, ačkoliv její objevení spadá již do r. 1963.
|
|
| Megalitické stavby z nejstarší fáze Göbekli Tepe byly monumentální a jejich výstavba vyžadovala spoustu pracovních sil a pevné vedení. Na této volné rekonstrukci vynikne zejména mohutnost T-pilířů (na obrázku vpravo) a lze si vytvořit celkový dojem o objektech po několika přestavbách. Podle některých odborníků mohly být stavby vytvořeny pro sledování nebeských těles. Autor Petr Vavrečka. |
Jedná se o pahorek, v přesném překladu Pupkatý kopec, o průměru 300 m a výšce 15 m, který ve svých útrobách skrývá stavby z vápencového kamene, nejprve okrouhlého či oválného, později obdélného půdorysu, z nichž některé lze datovat už do závěru 10. tis. př. n. l., tedy do období samotných počátků zemědělství! Funkce nejmladších staveb byla definitivně ukončena někdy v úvodu 8. tis. př. n. l.
Základní konstrukční části staveb představují vápencové pilíře ve tvaru T, podle K. Schmidta symbolizující lidské tělo, těžené v přibližně 100 m vzdáleném lomu. Uvnitř kruhové struktury byly vždy umístěny další dva, zřejmě hlavní T-pilíře. V následující stavební fázi byly obvodové pilíře propojeny zdmi z nasucho kladených kamenů a do objektu poté vedl pouze jeden vstup. Je rovněž možné, že byly zastřešeny. Po ukončení funkce každé stavby došlo k jejímu zasypání – jakémusi pohřbení. Všechny nalezené objekty byly tímto způsobem záměrně přikryty už v neolitickém období, proto se nám dochovaly až do dnešní doby v prakticky nezměněné závěrečné podobě!
 |
| Záhadné stavby byly „pohřbeny“ ještě v období před-keramického neolitu PPNB. Úkolem archeologů je nejen rozlišit zásypové vrstvy a identifikovat stavby z kamene, ale také odkryté unikátní struktury pro budoucnost chránit. Na fotografii je lokalita Göbekli Tepe během výzkumu v r. 2004. Foto K. Vytejčková. |
Zdá se, že lokalita nebyla svojí polohou vhodná k sídlení, protože nikde v bezprostředním okolí není, a ani zřejmě nikdy nebyl, vodní zdroj. V žádné z prozkoumaných částí lokality nebyly navíc doloženy jakékoli stopy po otopných zařízeních. Proto se pravděpodobně jedná o stavby rituální funkce – snad první chrámy. Odkryvem a geofyzikálním měřením je doloženo kolem dvaceti objektů. Zajímavá je především jejich bohatá naturalistická zoomorfní i symbolická výzdoba.
Podle mnoha odborníků mohou stavby dokládat zejména demonstraci síly jednotlivců či skupin. Někdo musel totiž donutit větší množství obyvatel komunit zřejmě z okruhu až 200 km stavět roky, a možná i desetiletí stavby, které neměly žádný praktický význam. Větší koncentrace lidí mohla v době lovců-sběračů vyvolat i zásobovací problém. Jedním z možných řešení mohlo být univerzální využití divokých forem obilovin, které se vyskytovaly v širokém okolí. Právě do JV Turecka kladou někteří biologové nejstarší šlechtěné formy obilovin – pšenice a ječmene. Změny v náboženství a změny v sociální struktuře tak spíše předcházely změnám v ekonomických systémech, než že by byly jejich důsledkem.
Chcete se dozvědět víc?
- Schmidt, K. 2007: Sie bauten die ersten Tempel. Das rätselhafte Heiligtum der Steinzeitjäger. München: Verlag C. H. Beck; Schmidt, K. 2011: Göbekli Tepe. In: M. Özdogan – N. Başgelen – P. Kuniholm: The Neolithic in Turkey. New Excavations & New Research. Istanbul: Archaeology & Art Publications, 41-83.
- Schmidt, K. 2011: Göbekli Tepe: A Neolithic Site in Southeastern Anatolia. In: S. R. Steadman – G. McMahon (eds.): The Oxford Handbook of ancient Anatolia. Oxford: Oxford University press, 917-933.