Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Kaletepe – černé slzy hor

Obsidián (vulkanické sklo) přináší řadu let do studia předovýchodního neolitu množství otázek. Na území Anatolie lze nalézt nejbohatší zdroje obsidiánu z celého Předního východu, jejichž využití dosáhlo vrcholu právě v neolitu.

Nejstarší středoturecké neolitické lokality se vyznačují hustou zástavbou z objektů vystavěných z nepálených cihel. Jednou z nejznámějších lokalit v centrálním Turecku je Aşıklı Höyük (PPNB), s dobře zachovalými spodními partiemi domů. Vnitřní prostory byly vybaveny otopným zařízením, v jehož okolí se často nachází kamenné mlecí nástroje. Výzkum katedry Prehistorie Istanbulské univerzity. Foto Jaroslav Řídký 2008.

Nejstarší středoturecké neolitické lokality se vyznačují hustou zástavbou z objektů vystavěných z nepálených cihel. Jednou z nejznámějších lokalit v centrálním Turecku je Aşıklı Höyük (PPNB), s dobře zachovalými spodními partiemi domů. Vnitřní prostory byly vybaveny otopným zařízením, v jehož okolí se často nachází kamenné mlecí nástroje. Výzkum katedry Prehistorie Istanbulské univerzity. Foto Jaroslav Řídký 2008.

V průběhu výzkumu předkeramické lokality Asikli Höyük s plánovanou zástavbou se vynořily otázky, týkající se okolních surovinových zdrojů a subsistenčních strategií. Výzkum obsidiánového pohoří Gölludag přinesl řadu překvapivých zjištění. Podařilo se doložit více geochemických variet a více forem výskytu obsidiánu, který během 9. až 7. tis. př. n. l. putoval až do Levanty a také na Kypr. Kolem výchozů byla nalezena řada menších i rozsáhlejších dílen na zpracování suroviny, ve kterých se podařilo identifikovat rozmanité výrobní postupy a tradice, svědčící o dlouhodobém využívání.

Kromě nesporné kvality suroviny, byly obsidiánové nástroje atraktivní také díky vzhledu. Tato škrabadla pochází z pozdně neolitické lokality Tepecik-Çiftlik. Výzkum katedry Prehistorie Istanbulské univerzity. Foto Jaroslav Řídký 2005.
Kromě nesporné kvality suroviny, byly obsidiánové nástroje atraktivní také díky vzhledu. Tato škrabadla pochází z pozdně neolitické lokality Tepecik-Çiftlik. Výzkum katedry Prehistorie Istanbulské univerzity. Foto Jaroslav Řídký 2005.

Jedna z takových dílen byla objevena v r. 1998 v lokalitě Kaletepe. Už zpočátku bylo jasné, že standardizovaný odpad a výrobní postup potvrzuje přítomnost specializovaných neolitických řemeslníků – odborníků. Nástrojů, kromě těch potřebných k obrábění obsidiánu, bylo nalezeno minimum, ale byly zde potvrzeny postupy výroby a suroviny, zachycené daleko na východě a jihovýchodě v horní a střední Mezopotámii. Nešlo tedy zřejmě o řemeslníky místní. Obsidián z Kaletepe nebyl využíván na žádné ze známých středotureckých sídelních jednotek ze stejného období. Naopak se je podařilo nalézt na současných sídlištích v Levantě a na Kypru. Jak se ale tyto předměty dostaly tak daleko?

Odborníci se zatím shodují v názoru, že v předkeramickém období byly zdejší zdroje obsidiánu otevřené všem. Zásadní změna nastala až na konci 8. tis. př. n. l., toto období (tzv. keramický neolit) přineslo množství změn, ale také nových otázek pro archeology.

Pohoří Göllüdağ bylo vyhledávaným zdrojem obsidiánu po celá tisíciletí. Surovina byla využívána i komunitami, sídlícími ve značných vzdálenostech. Výzkum katedry Prehistorie Istanbulské univerzity. Foto Jaroslav Řídký 2014.

Pohoří Göllüdağ bylo vyhledávaným zdrojem obsidiánu po celá tisíciletí. Surovina byla využívána i komunitami, sídlícími ve značných vzdálenostech. Výzkum katedry Prehistorie Istanbulské univerzity. Foto Jaroslav Řídký 2014.

Chcete se dozvědět víc?

  • Balkan-Atlı, N. – Binder, D. 2012: Neolithic Obsidian Workshop at Kömürcü-Kaletepe (Central Anatolia). In: M. Özdogan – N. Başgelen – P. Kuniholm: The Neolithic in Turkey. New Excavations & New Research. Central Turkey, vol. 3. Istanbul: Archaeology & Art Publications, 71-88.

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.