Mnoho z tureckých lokalit vzalo za své během často spontánní výstavby městské architektury. Tel Yumuktepe leží dnes uvnitř milionového města Mersin a značnou část pravěkých situací zničilo pompézní založení městského parku. Extrémně složité nálezové situace se snaží rozluštit současný výzkum, například v někdejším interiéru právě zkoumaného domu ze starší fáze neolitického osídlení. Vedoucí výzkumu Isabella Caneva luští záhady Yumuktepe již přes dvacet let. Foto Jaroslav Řídký 2014. |
Lokalita Yumuktepe je jedním z nejstarších známých nalezišť v Anatolii zkoumané již před 2. světovou válkou. Téměř jedenáctimetrová neolitická vrstva, která vznikla zarovnáváním terénu do jakýchsi sídelních teras během přestaveb, svědčí o dlouhodobém využívání sídelního prostoru s vynikajícím umístěním směrem k surovinovým zdrojům do středního Turecka (např. obsidián) a do Levanty.
Zdejší osídlení velmi pravděpodobně souvisí se změnami na konci tzv. předkeramického neolitu (konec 8. tis. př. n. l.), kdy končí rozsáhlé sídelní aglomerace a dochází k posunu sídelního prostoru na nová území, zejména podél pobřeží Středozemního moře. Na počátku 7. tis. př. n. l. vzniklo na břehu Středozemního moře několik osad, zaměřených zejména na chov dobytka a rybolov. Keramika a architektura vypovídá o pevných nadregionálních vazbách na oblast Levanty, na druhou stranu je lokalita Yumuktepe zajímavá naprostým ignorováním místních zdrojů, jakoby se místní obyvatelé snažili zdůraznit skupinovou identitu ve zcela novém prostředí. V nejstarších neolitických vrstvách je doloženo také pozoruhodné množství obsidiánových artefaktů, jež byly zřejmě ve formě čepelových polotovarů na lokalitu importovány. Po celou dobu neolitického osídlení je znatelná vazba na východní pobřeží Středozemního moře (např. kamenná pečetidla). Postupně však převažuje i využívání lokálních surovin a rostlinná výroba. Změna je patrná i ve stavební technologii, kdy omítnuté proutěné konstrukce postupně nahrazuje kamenná architektura, v mladoneolitické fázi byla postavena masivní zeď a cesta dlážděná kameny. Jsou zde doloženy velké hliněné objekty, sloužící ke skladování potravin, ale také specializovaná činnost – výroba kostěných předmětů, kamenných nástrojů a šperků.
Neolitická architektura se podél jižního pobřeží Turecka dost výrazně odlišuje od jihovýchodoturecké a středoturecké tradice. Na fotografii jsou zachyceny kamenné základy pravoúhlých oddělených domů ze střední stavební fáze neolitického horizontu. Upraveno a převzato z Caneva – Köroğlu 2010, obr. 34. |
Objekty na skladování zásob jsou jedním z hlavních atributů neolitického období. Lokalita Yumuktepe je známa díky těmto pozůstatkům masivních povrchových zásobních objektů z pálené hlíny. Převzato a upraveno podle Caneva – Köroğlu 2010, obr. 43.
|
Chcete se dozvědět víc?
- Simmons, A. H. 2010: The Neolithic Revolution in the Near East: Transforming the Human Landscape. Tucson: University of Arizona Press, 184-194.