Kamenné sekery

I počátky výroby účinných broušených nástrojů, výdobytků neolitické společnosti, spočívají na prastarých znalostech štípání kamene.

Přestože doklady broušení kamene, a dokonce i výroby seker dnes bezpečně známe již z paleolitu a mezolitu, využití této technologie vrcholí ve středoevropském prostoru až v neolitu při výrobě broušených nástrojů. Původní rozpaky nad funkcí některých artefaktů v živé kultuře se podařilo v průběhu času rozptýlit. Díky traseologii a experimentům s replikami kamenných seker jsou dnes bez pochybností interpretovány jako dřevozpracovatelské náčiní. Původní hypotézy o používání velkých vrtaných sekeromlatů jako rádel a menších teslic jako motyk neodpovídají stopy po použití ani dnešní představy o zemědělské produkci neolitu. Přesto nelze jejich dílčí využití při některých polních pracích vyloučit (rozbíjení hrud a drnu). Problematické je však nalezení a interpretace stop po takové činnosti. Jak ukázalo etnografické pozorování, není v živé kultuře vztah mezi tvarem a funkcí nástroje zcela jednoznačný a neměnný. Mnohé nástroje s funkcí teslice byly využívány jako sekery a obráceně. Díky přísné funkční vazbě nepodléhá tvarosloví těchto nástrojů chronologii do té míry jako keramika, resp. její výzdoba. Přesto v delších časových intervalech i kamenná broušená industrie svůj chronologický vývoj má.

Výroba broušené industrie na sídlištích probíhala zpravidla z polotovarů přinesených z těžebních oblastí. Tomu odpovídají nálezy v místech těžby, kde je možné se setkat pouze s polotovary, nikoli hotovými výrobky. Oproti tomu na každém větším či lépe prozkoumaném sídlišti nacházíme ve větší či menší intenzitě doklady zpracování polotovarů do finálních výrobků či reutilizace starších poškozených nástrojů: jsou zde desky se stopami řezání, úštěpy suroviny a zlomky poškozených nástrojů či vývrtky. Finální tvary byly zhotovovány z kusů suroviny pomocí pískovcových brusů.

Účinnost kamenných seker je překvapivě vysoká. Experimentálně bylo za pomocí replik zjištěno, že k pokácení dubu o průměru 35 cm stačí dvěma drvoštěpům časový limit padesáti minut. K podobným výsledkům dospěli i jiní experimentátoři. Pomocí kamenných nástrojů byl rovněž úspěšně rekonstruován dlabaný člun.

Chcete se dozvědět víc?

• Drnovský, V. 2011. Příspěvek k problematice dílen a výrobního řetězce broušené industrie. Živá archeologie – (Re)konstrukce a experiment v archeologii 12: 13–18.
• Květina, P. 2011. Puakulaba a Julie. Kamenné nástroje archaických společností. Živá archeologie 12: 3–7.
• Oliva, M. 1985. Úvahy o pracovních a sociálních aspektech pravěké broušené industrie. Časopis Moravského muzea 70: 17–36.
• Pétrequin, P., and A. M. et al Pétrequin. 1998. From the Raw Material to the Neolithic Stone Axe. Production Processes and Social Context. In Understanding the Neolithic of North-Western Europe, eds. M. Edmonds, and C. Richards, 277-311. Glasgow: Cruithne Press.
• Whittle, A. 1995. Gifts from the earth: symbolic dimensions of the use and production of Neolithic flint and stone axes. Archaeologia Polona 33: 247-259.