Násilí v neolitu. Důkazy války nebo rituálního chování

Tradiční, zažitá, někdy až idealizovaná představa středoevropského neolitu jako nekonfliktní snad až „rajské“ společnosti prvních usedlých zemědělců se v posledních dvou dekádách vytrácela. Změna diskurzu proběhla pod sice zřetelnými, ale jednotlivými doklady násilného jednání, které se odráželo v několika hromadných hrobech na sídlištích. Doklady, které jsou pro pochopení míry a rozsahu násilí ve středoevropském neolitu podstatné, se zde pokusíme vysvětlit. Mezi archeologické prameny s takovou vypovídací hodnotou patří zbraně, jimi způsobená zranění a fortifikace.

V neolitu můžeme za zbraně považovat kamenné nástroje (sekery, tesly, kopytovité klíny, hroty), jejichž primární využití bylo především v dřevozpracovatelství nebo lovu. Jde tedy o nespecializované zbraně, které mohly být sekundárně využity jako prostředek agrese, jak dokládají zranění na lidských skeletech např. v Talheimu nebo Schletzu. Jako předměty použitelné v boji se nedají vyloučit ani nám nedochované předměty z organických materiálů. Analýza pohřebišť a hrobových výbav prvních zemědělců jasně ukazuje na jednoznačnou tendenci spojovat kamenné nástroje s mužskými hroby např. Vedrovice, Elsloo, Niedermerz na jejich využití v boji jako tradičně maskulinní doméně.

Mezi výchozí a vlastně ojedinělé lokality v pojetí konce staršího neolitu jako období krize a konfliktů patří ohrazené sídliště ve Schletzu (Rakousko) s pozůstatky násilně usmrcených jedinců ponechaných v příkopu, hromadný hrob zřejmě reprezentující celou populaci menšího zřejmě přepadeného sídliště v Talheimu nebo ohrazené sídliště v Darionu. Jako příklad násilného střetu tento výčet původně doplňovalo sídliště v Herxheimu aktuálním výzkumem připisované jednoznačně rituální sféře, byť její podstatnou součástí byla destrukce lidských skeletů i artefaktů.

Mapka klíčových lokalit uvedených v textu věnovaném válce, násilí a ohrazení na pozadí geografického rozšíření kultury s lineární keramikou.

Mezi doklady pnutí a patrně i hierarchizace neolitické společnosti se řadí nálezy několika desítek ohrazených sídlišť a areálů jak v západní Evropě (Německo, Francie, Nizozemí, Belgie), tak ale v menší míře i na Moravě, v Rakousku, Maďarsku a Slovensku. Zdá se, že důsledkem a pokračováním změn ve společnosti na přelomu 6. a 5. tisíciletí mohou být i příklady spíše výjimečně ohrazených sídlišť v mladším období neolitu např. Kolín Šťáralka a ojedinělých dokladů násilí na jednotlivcích např. žena se smrtelným sečným zraněním na temeni hlavy po úderu zřejmě ostřím kamenné broušené sekery nalezená v hrobě v těsné blízkosti rondelu 1 v Kolíně.

První ohrazená sídliště jsou známa již z předkeramického neolitu na Předním Východě, která předcházejí středoevropský vývoj o několik tisíciletí. Patří sem např. Jericho s monumentální hradební zdí, kamennou věží a značně rozmanitou interpretací. Ta se různí od defenzívní funkce, přes ochranu před povodněmi až po výklad ohrazení jako sakrálního prostoru. Za určitou formu opevnění prostoru sídliště lze považovat i souvislé uskupení domů v Catal Hüyük nebo v Beidze, jejichž střechy představovaly chodníky a dovnitř domu se vstupovalo pomocí žebříků přímo ze střechy. V Thesálii se objevují ohrazená sídliště zdí a příkopem např. Sesklo, Dimini, která ale nemají defenzívní charakter. Předělem různých kulturních tradic a forem ohrazení i architektury je pohoří severního Balkánu, kde v rámci kultury Vinča můžeme pozorovat ohrazení odlišného typu. Zde jsou sídliště obehnána příkopem nebo palisádou a lze říci, že se tento typ ohrazení objevuje v rámci celého neolitizačního procesu Evropy.

Neolitická příkopová ohrazení areálů kultury s lineární keramikou (LBK) představují v evropském kontextu nejstarší monumentální konstrukce. O více než dvě tisíciletí předcházejí světoznámé Stonehenge a další podobné stavby na britských ostrovech a o zhruba pět století mladoneolitické rondely. Ve svém jádru jsou neolitická ohrazení analogická, tj. prostorově vymezují místo pomocí příkopu nebo palisády či jejich vzájemnou kombinací. V detailech se ale poměrně různí a to v počtu přerušení příkopů (interpretovaných jako vstupy), charakteru vnitřní plochy (a to i v rámci jednotlivých lokalit a fází), velikostí a tvarem půdorysu pohybujícím se od téměř pravidelného kruhu po ovál až k téměř pravoúhlým strukturám. Ohrazení sídlišť se objevuje už ve starém stupni LBK (např. Eitzum, Eisleben), ale jejich počet narůstá a vrcholí v mladším a pozdním stupni. Ohrazené sídlištní areály se vyskytují nejen v periferních zónách rozšíření LBK, ale i v centrálních oblastech zejména pak v Porýní.

Uvedené příklady naznačují, že význam neolitických kruhových ohrazení nebyl totožný, a nelze proto použít jediný generalizující interpretační model. Jejich funkce se liší nejen podle geografického umístění, ale i významu sídliště či charakteru společnosti a nálezové kontexty dovolují vysvětlovat neolitická ohrazení různými hypotézami.

Chcete se dozvědět víc?

• Farruggia, J.-P. 2002. Une crise majeure de la civilisation du Néolithique Danubien des années 5100 avant notre ére - A major crisis in the Danubian Neolithic at the end of the 6th millennium BC. Archeologické rozhledy 54:44-98.
• Golitko, M., and L. H. Keeley. 2007. Beating ploughshares back into swords: warfare in the Linearbandkeramik. Antiquity 81 (312):332-342.
• Goring-Morris, Nigel A., and A. Belfer-Cohen. 2008. Roof Over One’s Head: Developments in Near Eastern Residential Architecture Across the Epipalaeolithic–Neolithic Transition. In The Neolithic Demographic Transition and its Consequences, eds. J.-P. Bocquet-Appel, and O. Bar-Yosef, 239-286. New York: Springer Science/Business Media.
• Gronenborn, D. 2007. Climate change and socio-political crises: some cases from Neolithic Central Europe. In War and sacrifice. Studies in the Archaeology of Conflict, eds. T. Pollard, and I. Banks, 13-32. Leiden-Boston: Brill.
• Häusser, A. 1998. Katalog. In Krieg oder Frieden? Herxheim vor 7000 Jahren, ed. A. Häusser, 62-71. Herxheim: Landesamt für Denkmalpflege.
• Keeley, L. H., and D. Cahen. 1989. Early Neolithic Forts and Villages in NE Belgium: A Preliminary Report. Journal of field Archaeology 16 (2):157-176.
• Květina, P. 2009. Válka "těch druhých". Ozbrojené konflikty v předhistorických společnostech. Dějiny a současnost 31 (9):24-27.
• Orschiedt, J., and M. N. Haidle. 2007. The LBK enclosure at Herxheim: Theatre of war or ritual centre? References from osteoarchaeological investigations. Journal of conflict archaeology 2:152-167.
• Vencl, S. 1997. K problému počátků pravěkých fortifikací. Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity M2:29-38.
• Link, T. 2014. Gewaltphantasien? Kritische Bemerkungen zur Diskussion über Krieg und Krise am Ende der Bandkeramik. In Gewalt und Gesellschaft. Dimensionen der Gewalt in ur- und frühgeschichtlicher Zeit. Internationale Tagung an der Julius-Maximilians-Universität Würzburg 14.−16. März 2013, eds. T. Link, and H. Peter-Röcher, 271-286. Bonn: Habelt.