Karpatský obsidián

Obsidián představuje mimořádně atraktivní surovinu pro výrobu štípaných kamenný nástrojů. Nejenže má vynikající technologické vlastnosti, ale navíc je až magicky krásný. Také proto je často řazen do kategorie prvotních cenností, jejichž distribuce dosahovala i v dávných archaických společnostech nadregionálního rozměru.

Nevídané možnosti karpatských zdrojů obsidiánu dobře ilustruje slavný depot jader z lokality Nyírlugos na maďarsko-rumunském pomezí. Podle Kasztowszky – Biró – Kis 2014.

Hlavní zdrojovou oblastí obsidiánu pro pravěkou středoevropskou komunitu byla Karpatská kotlina s výchozy v Zemplínských vrších na Slovensku a Tokajsko-zemplínských vrších v Maďarsku, popřípadě na Zakarpatské Ukrajině. V tomto prostoru nebyl průkazně doložen jiný než místní původ suroviny, ta je charakteristická svou podobou ve formě drobných hlíz s průměrem do dvaceti centimetrů, častěji však menším. I z těchto výchozů však bylo možné získat surovinu pro velká kvalitní jádra, jak dokazuje depot z lokality Nyírlugos na maďarsko-rumunském pomezí či dlouhé čepele z mnoha slovenských pravěkých lokalit.

Obsidián byl využíván již od paleolitu, početnost jeho zastoupení v souborech je závislá na vzdálenosti od zdrojů a konkurenci distribučních sítí jiných kvalitních surovin. Maximální rozsah distribuce se pohybuje okolo 500 kilometrů vzdušnou čarou od zdroje. Například Čechy však již tuto hranici překračují, stejně jako nálezy v Istrii či na pobřeží Severního moře. Právě tyto periferní nálezy stojí za pozornost. Lze totiž předpokládat, že symbolická hodnota takového artefaktu se vzdáleností od zdrojů stoupá. Na periferii se pak obsidián pochopitelně vyskytuje pouze ve stopovém množství. Protože takové zastoupení nemohlo hrát v surovinovém hospodaření komunit zásadnější roli, je možné uvažovat i o jiných důvodech jeho distribuce. Mohl to být přinejmenším jeho atraktivní vzhled. Na druhou stranu právě snadná rozpoznatelnost způsobuje naše dobré povědomí o rozšíření této suroviny.

Jak ukazují právě české, a z velké části i moravské nálezy, docházelo v průběhu distribuce k selekci suroviny. Komunity obývající oblasti blíže ke zdrojům využívaly pro svou potřebu kvalitnější (větší) hlízy a dál propouštěly surovinu méně kvalitní (menší). V našem pravěku se tak zpravidla setkáváme s jádry a polotovary nepatrných rozměrů. Tato skutečnost naznačuje distribuční schéma down-the-line-trade, přičemž počet „zastávek“ na této cestě nám není znám.

Celkové rozšíření karpatského obsidiánu v evropském pravěku dokládá jeho distribuci na značné vzdálenosti. Žlutě vyznačeny zdrojové oblasti, poloměr kruhu představuje 500 kilometrů od těchto zdrojů. Podle Burgert 2015, obr. 2.

Chcete se dozvědět víc?

• Biró, K. T. 2014. Carpathian Obsidians: State of Art. In Lithic raw material exploitation and circulation in Préhistory. A comparative perspective in diverse palaeoenvironments, eds. M. Yamada, and A. Ono, 47–69. ERAUL, vol. 138. Liège: Université de Liège
• Bloedow, E. F. 1987. Aspects of ancient trade in the mediterranean: Obsidian. Studi micenei ed egeo-anatolici 26: 59–124.
• Burgert, P. 2015. Štípaná industrie z obsidiánu v Čechách. Archeologické rozhledy 67 (2): 239–266.
• Janšák, Š. 1935. Praveké sídliská s obsidiánovou industriou na východnom Slovensku. Bratislava: Učená spoločnosť Šafárikova.
• Kaminská, Ł., and R. Ďuďa. 1985. K otázce významu obsidiánovej suroviny v paleolite Slovenska. Archeologické rozhledy 37: 121–129.
• Přichystal, A., and P. Škrdla. 2014. Kde ležel hlavní zdroj obsidiánu v pravěku střední Evropy? Slovenská archeológia 62: 215–226.
• Tykot, R. H. 1998. Mediterranean Islands and Multiple Flows. The Sources and Exploitation of Sardinian Obsidian. In Archaeological Obsidian Studies. Method and Theory, ed. M. S. Shackley, 67–82. New York – London: Plenum.
• Williams-Thorpe, O., S. E. Warren, and J. G. Nandris. 1984. The distribution and provenance of archaeological obsidian in Central and Eastern Europe. Journal of Archaeological Science 11: 183–212.