Archeologické 3D virtuální muzeum
.png)
Pokud bychom chtěli jmenovat některý objekt, jehož objev pozměnil pohled na bádání o evropském pravěku na území severně od Alp, můžeme bez váhání zmínit kruhový příkopový areál z mladšího úseku neolitu, pro který se v našich zemích vžil termín rondel.
 |
| Půdorysné typy rondelů jsou variabilní. Unifikovaný je však okrouhlý tvar, konstrukční části a přítomnost dvou až šesti vstupů. Podle názoru některých badatelů byly vstupy rondelů orientovány podle pohybu nebeských těles. Upraveno podle Podborský a kol. 1999, obr. 1. |
O co se vlastně jedná? Rondelem rozumíme komplex hrotitých příkopů kruhového půdorysu (jeden až čtyři) a vnitřních okrouhlých žlábků (jeden až tři), rozdělených dvěma, třemi, čtyřmi (ty jsou nejčastější) až šesti vstupy. Ty bývají s různými odchylkami většinou orientovány k hlavním světovým stranám. Maximální průměr celého areálu se pohybuje zpravidla mezi 30 a 80 metry, známe ale i rondely (tzv. megarondely) o průměru 100-200 metrů. Příkopy dosahují šířky dva až tři metry, hloubky jeden a půl až tři metry. U „megarondelů“ se násobí i tyto rozměry.
Rondely vzbuzují pozornost badatelů hlavně svým unifikovaným tvarem, rozměry, standardními konstrukčními prvky a rozšířením na poměrně rozsáhlém území od Bavorska, Saska-Anhaltska, přes Polsko, Českou republika po jihozápadní Slovensko, západní Maďarsko a Rakousko. Jedná se tak o území střední Evropy s různými archeologickými kulturami v období mladšího neolitu (5000-4400 př. Kr.).
|
|
| Hrotité příkopy rondelů zřejmě neměly žádný praktický účel, navíc se obtížně hloubily. Trojúhelníkovitý tvar profilu je jedním z typických „rondelových“ znaků. Snímky pochází z výzkumu dvou příkopů rondelu č. 1 před výstavbou silničního obchvatu kolem Kolína (okr. Kolín). Foto R. Šumberová 2008. |
Během archeologických výzkumů se podařilo ve vnitřních okrouhlých žlábcích zaznamenat negativy po kůlech, pravděpodobně hustě kladených vedle sebe. V současnosti tedy panuje obecná představa, že příkopy obepínaly vnitřní palisádová ohrazení (jakési ohrady), ta mohla dosahovat výšky až dvou metrů nad zemí. Vznikl tedy výrazný vizuální předěl, který pro vnějšího pozorovatele uzavřel centrální plochu rondelu. Na základě analýz výplní příkopů se předpokládá, že po obvodu příkopů (spíše z vnější strany) byly umístěny valy. Tím jsme si přiblížili vnější podobu rondelů. Jak však vypadala centrální plocha? Nemůžeme s jistotou tvrdit, že nebyla zastřešena, či zastavěna lehčími konstrukcemi. Většinou se ale v centru rondelů nenachází žádné současné rozměrnější objekty. Samozřejmě také mohlo v průběhu užívání areálu docházet k jeho rekonstrukci či rozšřiřování... Rondely jsou odkrývány v kontextu sídlišť, nacházely se tedy uvnitř běžné komunikační zóny a každodenního provozu. Na některých lokalitách jich byl dokonce zaznamenán větší počet – dva až pět objektů, které se svou podobou liší.
 |
| Kde se rondely objevují nejdříve a jak je možné, že je známe z tak obrovského území (na obrázku zelené body) z různých mladoneolitických kultur? Část badatelů se domnívá, že nejstarší rondely byly budovány v prostoru dnešního západního Maďarska a Dolního Rakouska. Odtud se jejich znalost měla šířit podél Dunaje na západ a podél Labe na severozápad. |
K čemu tedy rondely sloužily? Mezi nejstarší interpretace patří obranná funkce nebo ohrada pro ochranu dobytka. V obou případech se zdá několikero vstupů jako nepříliš výhodné, stejně jako valy před příkopy. U ochrany pro domácí zvířata bychom zase předpokládali jejich přítomnost na většině sídlišť. Mezi novější teorie patří funkce rituálního objektu (svatyně) i díky předpokládané dobré akustice a zakrytí místa děje (centra rondelu) vnějším zrakům pomocí palisády. Další možností je, že se jednalo o místo, kde se sledoval pohyb vesmírných těles. Tomu trochu odporuje rozdílné množství vchodů (které by měly být umístěné na světové strany) a hlavně možnost zastřešení centrálního prostoru. V interpretaci nám nepomáhají ani předměty nalézané ve výplních příkopů, protože pravděpodobně se samotným fungováním rondelu neměly nic společného – byly zaplňovány až po skončení jeho využívání.
|
|
| Je stále otevřenou otázkou, zda bylo důležité uzavřít vnitřní prostor rondelů „očím veřejnosti“, nebo zda šlo o cílený záměr stavitelů vymezit prostor pro konkrétní aktivity – rituály, hry – nebo rituální hry? Autor Petr Vavrečka. |
Je zřejmé, že funkce rondelu byla hlavně shromažďovací. Už během výstavby se muselo sejít značné množství příslušníků různých komunit z širokého okolí. Docházelo ke kontaktům, předávání idejí, inovací i artefaktů. Právě to mohlo být samotným účelem budování této „veřejné“ architektury – totiž shromáždit, stmelit a ovládnout větší komunity, deklarovat moc a vlastnická práva privilegované vrstvy. Zároveň se mohlo jednat o jakýsi symbolický ukazatel moci a rondel mohl vymezovat ovládaný prostor. Jednou z posledních hypotéz je možnost využívání rondelů pro určité formy rituálních her na rozměrově předepsaných hracích plochách.
|
|
| Několikanásobné rondely, s valy po vnějších hranách příkopů tvořily nepřehlédnutelné dominanty v krajině. Byl centrální prostor opravdu bez lehkých konstrukčních prvků z organických materiálů, a jaká byla původní podoba bran? Jedna z počítačových replik rondelů č. 1 a 2 podle výzkumu před výstavbou silničního obchvatu kolem Kolína (okr. Kolín). Autor Petr Vavrečka. |
|
|
| Bohatě zdobené nádoby vícehrotým nástrojem jsou typické zejména pro mladší období kultury s vypíchanou keramikou. Ve stejné době se na scéně objevují rondely. Lokalita Statenice-Černý Vůl (okr. Praha-západ). Foto Jaroslav Řídký 2006. |
|
|
| Surovina, odpad po výrobě (vývrtek) a hotový mramorový náramek. Exkluzivní artikl českých neolitiků? Foto Jaroslav Řídký 2015. |
 |
| Jak rondely vznikaly a kdo stál za jejich výstavbou? Kde jsou pohřbeni jedinci s výlučným postavením, kteří stavbu vedli či iniciovali? Volná rekonstrukce průběhu výstavby rondelu. Autorka Isabela Skokanová 2012. |
Chcete se dozvědět víc?
- Květina, P. 2002. Příspěvek k otázce formativních procesů archeologického materiálu. Bylany – Varia 2: 21–38.
- Květina, P., S. Květinová, and J. Řídký. 2009. Význam her v archaických společnostech. Archeologické možnosti studia. Archeologické rozhledy 61 (1): 3–30.
- Lobisser, W., and W. Neubauer. 2005. Im Kreisgrabenfieber: Experimentalarchäologische Studien zur Bautechnik der mittleren Jungsteinzeit. Archäologie Österreichs 16 (1): 4–17.
- Pavúk, J., and V. Karlovský. 2004. Orientácia rondelov Lengyelskej kultúry na smery vysokého a nízkeho Mesiaca. Slovenská archeológia 52 (2): 211–280.
- Petrasch, J. 1990. Mittelneolithische Kreisgrabenanlagen in Mitteleuropa. Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 71: 498–500.
- Podborský, V. 1988. Těšetice-Kyjovice 4. Rondel osady s moravskou malovanou keramikou. Brno: Univerzita J. E. Purkyně.
- Podborský, V. 1991. Poznámky ke kruhovým architekturám pravěké a raně historické Evropy. Pravěk – Nová řada 1: 90–148.
- Podborský, V. 1999. Pravěká sociokultovní architektura na Moravě. Brno: Masarykova univerzita.
- Podborský, V. 2006. Náboženství pravěkých Evropanů. Brno: Masarykova univerzita.
- Řídký, J. 2011. Rondely a struktura sídelních areálů v mladoneolitickém období. Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze – Archeologický ústav AV ČR.
- Řídký, J., P. Květina, M. Půlpán, L. Kovačiková, D. Stolz, R. Brejcha, B. Šreinová, and V. Šrein. 2012. Analýza a interpretace nálezů z příkopu neolitického rondelu ve Vchynicích (okr. Litoměřice). Archeologické rozhledy 64 (4): 628–694.
- Trnka, G. 1997. Zur Bauweise Mittelneolithischer Kreisgrabenanlagen. In Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity M2, 41–48. Brno: Masarykova univerzita.