Zelené břidlice – metabazity – jako převažující surovina pro výrobu broušených kamenných nástrojů v oblasti České republiky a jejího širšího okolí v období neolitu byly, stejně jako jeho zdroje v oblasti Jablonce nad Nisou, reflektovány již ve třicátých letech dvacátého století. Surovina však byla tehdy mylně ztotožňována s nefritem, a snad právě proto upadla tato myšlenka v pozdějších dobách v zapomnění. Ke znovunavázání na tento koncept došlo teprve po více než půl století, čímž byla nastoupena přímá cesta k objasnění přesného původu suroviny nutné pro výrobu esenciální složky hmotné kultury prvních zemědělců: kamenných seker.
Doklady neolitické těžby v Pojizeří jsou poněkud nenápadné. Vyobrazeny otloukače (1-3) a polotovary (4-5) nalezené na lokalitě Velké Hamry v roce 2014. |
Správný směr při pátrání po původu suroviny dávaly tušit i hromadné nálezy kamenných broušených nástrojů, které se koncentrují právě v oblasti severovýchodních Čech. Ke konečnému objevu došlo v roce 2002. Učinily jej nezávisle na sobě dva týmy badatelů – první vedený Vladimírem Šreinem a druhý Antonínem Přichystalem. V podstatě současně byla nalezena těžební pole v údolí Kamenice ve Velkých Hamrech a v Jistebsku na úpatí Černé Studnice. Tím vyvrcholilo více než sto let trvající úsilí o nalezení zdrojů materiálu, z něhož se v neolitu vyráběla kamenná broušená industrie. Ačkoli prvními objevenými lokalitami byly areály na katastru obce Jistebsko poblíž Dolní Černé Studnice a lokalita Velké Hamry I, přibývají ve sledované oblasti díky intenzivnímu výzkumu v současnosti další.
Těžba suroviny probíhala v širokých mělkých jamách a polotovary byly z velké části vyráběny na místě. Stopy po úpravě a dalším zpracování polotovarů nacházíme v podstatě na každém větším neolitickém sídlišti, a to jak v podobě vývrtků, tak drobných šupin materiálu. Postup výroby zde dokládají i pískovcové brusy.
Současný název suroviny se v archeologickém prostředí ustálil na výrazu „metabazit typu Jizerské hory“, a to především pro komplikovaný formát geologického termínu – skupina hornblend-aktinolit-plagioklasových (bytownit-labradorit) kontaktních rohovců. Distribuční síť metabazitu typu Jizerské hory sahá stovky kilometrů od popsaných zdrojů. Využití této konkrétní suroviny bylo doloženo podél Labe přes Sasko až do podhůří středoněmeckého Harzu, v Durynsku, severním Bavorsku, Hesensku, opačným směrem v severozápadním a středním Maďarsku a s velkou pravděpodobností jí náležejí i jihopolské nálezy. Pro střední Evropu představuje nejběžnější materiál, ačkoli ani zde není jedinou surovinou využívanou při výrobě broušených nástrojů.
Chcete se dozvědět víc?
- Přichystal, A. 2009. Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. Brno: Masarykova univerzita.
- Šída, P. 2014. O počátcích výroby neolitické kamenné broušené industrie. Archeologie západních Čech 7: 26–33.