Archeologické 3D virtuální muzeum
.jpg){kind=spacer}
V 60. letech 20. století si americký etnoarcheolog Richard Gould vybral pro studium sídelního chování australských domorodců rezidenční tábor umístěný v mělké pánvi zvané Tikatika v poušti západní Austrálie. Místo obývalo třináct Aboriginců hovořících jazykem Ngatatjara. Vlastní lokalitu Tikatika si domorodci vybrali kvůli místnímu trvalému vodnímu zdroji. Přírodou zformované studny měly podobu několika děr v zemi, s vodou v hloubce asi dva a půl metru pod povrchem.
Celý tábor byl vzdálený asi 180 metrů jihovýchodně od studny a skládal se z několika menších komponent tvořených zástěnami proti větru z větví stromu mulga, zapíchaných do oválného tvaru. V tomto prostoru domorodci udržovali zem čistou, a také sem umístili svá ohniště. U každého z větších větrolamů ležel velký spodní mlýn a jeden nebo dva menší horní mlýny. Celá plocha tábora byla zbavena trávy, aby se v ní nemohli ukrývat obávaní plazi.
Jak vypadal jeden z dnů lovecko-sběračské skupiny, který také popisoval Richard Gould v roce 1966? Ráno se lidé ve svém rodinném tábořišti zasytili potravou zbylou z předešlého dne, k tomu si v kotlíku uvařili čaj, který byl evropským kulturním importem. K snídani měla každá skupina totéž: slepené hroudy z ovoce kampurarpa (Solanum centrale) a sušené lusky ngaru (Solanum chippendalei). Oblast v okolí Tikatika byla relativně chudá na výskyt zvěře – žili zde ale ptáci, klokani, emu a mnoho plazů či vačnatci bandikuta. Tábor muži i ženy opustili ráno, aby si přilepšili právě masem zvířat. Jejich cesta však pokračovala odděleně, děti a psi šli se ženami. Muži se soustředili na lov, pokud našli nějaké jedlé plody, zkonzumovali je na místě. Oproti tomu ženy nasbíraly značné množství plodů, ty v miskách, které nesly na hlavě, dopravily až do tábora a později na kamenných drtidlech rozmělnily na kaši. Ale i ženy se mohly příležitostně zapojit do lovu zvířat. Zvířata byla večer pečená na žhavých uhlících, kůže a kosti pak ženy rozemlely opět na kamenných podložkách. Tímto způsobem se využila veškerá jedlá hmota ulovených zvířat.
Australští lovci-sběrači měli své teritorium přesně zmapované z hlediska použitelných přírodních zdrojů. Věděli, kde ve kterou roční a denní dobu získat jaké potraviny, podobně jako euro-americké ženy vědí, kde v supermarketu najdou potřebné zboží. Pokud se předpokládaný výskyt zdroje potravin nepotvrdil, měly domorodé ženy vždy v zásobě ještě alternativní místo. Čas od času vyrážely také na průzkumné výpravy do ještě neznámých oblastí.
|
|
| Asi po pěti měsících od doby popsané v této kapitole navštívil Richard Gould teď už opuštěný tábor Tikatika znovu, aby sledoval vliv přírodního prostředí na dochování původních sídelních aktivit. Na lokalitě byla stále patrná individuální rodinná tábořiště, ačkoliv samozřejmě méně zřetelně než když byla obydlena. Vítr také zanesl dříve vymetené prostory uvnitř tábořišť a rozmetal po nich popel z ohnišť. Větrolamy byly již velmi poškozené a přestaly plnit svou funkci. Po celé lokalitě vyrašila nová tráva a centrum celého tábora - vodní zdroj byl zanesený listím a větvemi. Permanentním důkazem lidské přítomnosti zůstaly velké ploché spodní mlecí kameny a rozptýlené kamenné úštěpy a odhozené nástroje v okolí tábora. Právě tyto zmíněné drobné kamenné artefakty byly spíše zkreslujícím faktorem. To proto, že na lokalitě došlo k nahromadění industrie v průběhu mnohonásobné přerušované sezónní přítomností lovecko-sběračských skupin. Navíc v čase, kdy byl tábor opuštěný, vítr odkryl řadu kamenných artefaktů, které nebyly v etapě osídlení lokality patrné (rozdíl asi 8:1 ve prospěch pozorování již opuštěného tábora). |
 |
| Australský lovec hází oštěp pomocí vrhače woomera. Tato pomůcka prodlužovala ruku střelce, takže projektil dolétl dál a měl větší razanci. Navíc byla woomera multifunkčním nástrojem, protože plochý tvar předurčoval jeho použití jako misky. Na spodním konci woomera byl také připevněn kamenný hrot sloužící jako nůž nebo sekáč. Fotografie z australské expedice Moravského zemského muzea 1969. |
 |
| Mladík rozdělává oheň třením dřívek. Plamínky z troudu je schopen vyfoukat do minuty od začátku akce. Fotografie z australské expedice Moravského zemského muzea 1969. |
 |
| Upečený ještěr je za pomocí kamenného nástroje naporcován. Fotografie z australské expedice Moravského zemského muzea 1969. |
 |
| Rozptýlené skupiny domorodců severozápadní Austrálie se čas od času setkávali při ceremoniálních slavnostech corroboree. Součástí byla i rituální interakce s mytickým časem snů, která probíhala pomocí hudby, tance a specifických úborů. Ilustrace Petr Modlitba. |
Chcete se dozvědět víc?
- Gould, R. A. 1978. From Tasmania to Tucson: New Direction in Ethnoarchaeology. In Explorations in Ethnoarchaeology, ed. R. Gould, 1-10. Albuquerque: University of New Mexico Press.
- Gould, R. A. 1980. Living archaeology. New York: Cambridge University Press.