Kdo je s kým příbuzný

Význam příbuzenství pro typologii archaických společností a na to návazné sociální procesy rozpoznal už jeden z předních antropologů Lewis Henry Morgan. Na základě mezikulturního srovnání definoval šest základních typů terminologických systémů příbuzenství – nazvaných podle jména společnosti, jež byla jejich typickým nositelem. Eskymácký lineární systém nerozlišuje příbuzné na ty z linie matky či otce. Súdánský systém má pro každého příbuzného samostatný jazykový termín. Havajský systém rozlišuje jen v rámci generací a pohlaví (třeba „otec“ označuje i všechny pokrevní „strýce“). Irokézský systém pak odděluje mateřskou linii od otcovské, takže s matkou byla spojována její sestra, s otcem jeho bratr. Poslední dva systémy nebyly etnograficky dokumentovány příliš často, ale fungovaly na stejném principu, i když protikladném. Nebyly rozlišovány vedlejší linie generace, spojováni byli všichni matrilineární nebo patrilineární mužští či ženští příbuzní. Toto Morganovo rozdělení ilustruje snahu o nalezení pojítek mezi subjekty světa archaických společností a současně definuje jejich odlišnost od západní civilizace.

Ve skutečnosti je příbuzenský systém světových kultur těžko uchopitelnou změtí pravidel a současně výjimek z nich. Domorodci deklarovaná pravidla byla navíc často jen jakýmsi volným návodem, z jehož nedodržení neplynuly žádné závažné sankce.

Ačkoliv rodina ve složení matka, otec a potomci tvoří společenský základ archaických i moderních společností, mnoho z jejích paramaterů se mezi oběma kulturními světy liší. Např. manželé spolu často nesdílejí obydlí nebo výchovnou roli otce přebíra manželčin bratr. Ilustrace Petr Modlitba.

Jiný přístup k hledání univerzálních zásad v příbuzenské struktuře archaických společností využil britský antropolog Alfred Reginald Radcliffe-Brown. Ten se zaměřil na komplexní studium příbuzenství, a to i v rovině nepokrevních svazků, což předchozí práce opomíjely. Odhalil, že tato pojítka tvořila základní a do značné míry i univerzální rovinu integrace tradičních společností. Kromě rodiny odlišoval i rody, jakožto vyšší formu pokrevních svazků, či klany a kmeny. Radcliffe-Brown hledal především sociální zákonitosti uvnitř archaických společností, a ty členil na základě jejich příbuzenské organizace.

Velký význam má však hlavně práce francouzského strukturálního antropologa Clauda Lévi-Strausse, který na práci Radcliffa-Browna navázal ve 40. letech 20. století. Lévi-Strauss ve své práci popsal uspořádání osady Kejara populace Bororo v Brazílii. Tato kruhová vesnice byla rozdělena na severní a jižní polovinu. Každý jednotlivý obyvatel vesnice patřil vždy k téže polovině jako jeho matka, a z toho vyplývalo pravidlo, s kým mohl dotyčný uzavřít svazek (musel jít hledat do druhé poloviny). Ženy zůstávaly tam, kde se narodily a muži odcházeli bydlet k nim. Rozdělení na severní a jižní polovinu neurčovalo jen pravidla sňatků, ale bylo důležité i při organizování společenských nebo rituálních událostí. Kromě tohoto základního rozdělení byla ještě každá polovina rozdělena na západní a východní, a dále existovalo také několik klanů (tj. skupin rodin, které se pokládaly za potomky jednoho společného předka – v ženské linii). Členové jednoho klanu pak žili v jedné anebo ve více sousedících chýších. Ale i klany se mohly dále členit...

Je evidentní, že rozmanitost příbuzenských systémů, dokumentovaná pestrou paletou světových archaických kultur, je v pravdě nesmírná. Základní rozdíly lze hledat v tom, jestli se po sňatku stěhuje žena či muž, jestli jsou děti příslušníky otcova či matčina klanu (patrilinearita vs. matrilinearita), kde (a kým) jsou děti vychovávány apod. V manželství může dominovat muž, který může mít i více manželek (polygynie), anebo žena s více muži (polyandrie). Sňatek je mimo jiné často také majetkovou transakcí, při které je častější, že se platí za nevěstu, než že by se platilo za ženicha. Tato suma by rodině nevěsty měla nahradit ekonomickou ztrátu mladé a pracovité ženy. Naopak věno v patrilineárních společnostech je formou pomoci nově vzniklé rodině...

Chcete se dozvědět víc?

• Harris, M. 1977. Cannibals and kings: the origins of cultures. New York: Random House.
• Lévi-Strauss, C. 1966. Smutné tropy. Praha: Nakl. Odeon (1955, Les tristes tropiques, Paris: Librairie Plon).
• Lévi-Strauss, C. 1969. The Elementary Structures of Kinship. Boston: Beacon Press.
• Malinowski, B. 1927. Sex and Repression in Savage Society. New York: Harcourt Brace & Company.
• Morgan, L. H. 1997. Systems of Consanguinity and Affinity of the Human Family. Lincoln: University of Nebraska Press (Reprint of 1871 edition).
• Radcliffe-Brown, A. R. 1930-1931. The social organization of Australian tribes. Oceania 1:34-63, 322-341, 426-456.