Ploty Baruya - ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR

Všichni zemědělci musí řešit nutný problém se vzájemným oddělením domácích zvířat a kultivovaných pozemků. Některé společnosti, včetně té naší, omezují pohyb zvířat. Na Nové Guineji ponechávají prasata volně se popásat, ale své zahrady si lidé ohrazují ploty, které jsou udivujícím způsobem monumentální. Ilustrace Petr Modlitba.

Jestliže se v jednom geografickém prostoru společně setkávají domácí zvířata a osázené kultivované plochy, musí být od sebe odděleny. To je pravidlo dodržované bez ohledu na kulturu nebo časový rámec. Pěstované plodiny určené za potravu lidem je třeba ochránit před poškozením či zničením ze strany domácích zvířat. Oplotit je možné buď zvířata, anebo pole. Naše civilizace si kdysi dávno zvolila první variantu, opačně tomu je například na Nové Guineji.

Ploty zahrad měly u Baruya z východní část Vysočiny Nové Guineje podobu monumentálních bariér, které byly svou robustní konstrukcí v naprostém nepoměru k funkci, jíž měly plnit, tj. ochránit pěstované plodiny od ataků domácích i divokých vepřů. Výška bariéry běžně dosahovala 1,5 – 2 m. Kresba Martin Černý.

V údolí, obývaném lidmi Baruya na Vysočině Nové Guineje, byla zvířata volně ponechávána v krajině a zahrady chránily masivní kamenné nebo dřevěné ploty. Především prasata by udělala cokoliv, aby se dostala k záhonům sladkých brambor. To by ohrozilo obživu dané komunity, ale následky by mohly být i v rovině sociální – v podobě kmenové války.

U kmene Baruya měly ploty zahrad podobu monumentálních bariér, jejichž robustní konstrukce přesahovala svou funkci. Dá se říci, že technologie a podoba těchto plotů není jen odrazem jejich technických a funkčních vlastností, ale diktátem kultury. Technologie a styl jsou provázané kategorie. Funkční rozměr je sice podmíněný tím, co od plotu stavitel očekává, ale přesná podoba stejně jako následnost jednotlivých technologických kroků je arbitrární. Netýká se to samozřejmě jen plotů zahrad, ale např. i konkrétní technologické podoby kultivace. Příprava půdy a pěstování plodin jsou bezpochyby přizpůsobeny hlavnímu cíli, a to zajištění potravy, ale podoba technologického řetězce kultivace má kulturně specifické odlišnosti. Některé populace na Nové Guineji nejprve podpalují pokácené stromy, poté daný pozemek oplotí a vysadí plodinu, jiní domorodci nejprve žďáří, poté sází a až nakonec oplocují, a ještě jiní nejprve postaví plot a až poté vypalují vegetaci a sází osivo. Z daného technologického chování vyplývá pravidlo, že setba následuje až po vypálení. Stavba plotu je naopak z hlediska následnosti v rámci výrobního řetězce volitelná a závisí na odlišnosti sociálního významu oplocení záhonů a jejich majetkoprávního pozadí.

Operační řetězec v pojetí P. Lemonniera (2012). Strategickým úkonem je oplocení zahrad, technickou variantou, spočívající v sociálním pozadí novoguinejské společnosti Baruya, je extrémní velikost a robustnost plotu.

Na příkladu oplocených zahrad novoguinejských Baruya Pierre Lemonnier ukázal, jak si „technické“ artefakty nepozorovaně vypůjčily atributy zakotvené v ryze sociální sféře dotyčné kultury. Ploty, které svou nadměrnou robusticitou naprosto neodpovídaly čistě technickému účelu ochrany zemědělských záhonů před nenechavými prasaty, spolehlivě odrážely i společenské vztahy a hodnoty vyplývající z interakcí každodenního života a zřetelně vyjadřovaly skupinovou identitu svých majitelů.

Chcete se dozvědět víc?

Květina, P. 2009. Válka "těch druhých". Ozbrojené konflikty v předhistorických společnostech. Dějiny a současnost 31 (9):24-27.
Lemonnier, P. 1986. The study of material culture today - toward an anthropology of technical systems. Journal of Anthropological Archaeology 5/2:147-186.
Lemonnier, P. 2012. Mundane objects: materiality and non-verbal communication. London: University College, London.