Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Čas společností

Druhá úroveň popisovaného braudelovského vnímání času zahrnuje společenskou, ekonomickou a kulturní historii. V této hladině plyne čas pomaleji než v předchozí rovině událostí a odehrává se zde velká část změn, které postihují všechny členy společnosti. Kromě proměn událostního charakteru do ranku této úrovně spadají inovace plíživějšího stupně. Nemusí přitom jít vůbec o změny osudové, které by naše životní dráhy přímo otáčely, ale o drobné, zprvu těžko anebo vůbec nikdy postřehnutelné změny přirozeného habitu. Z hlediska identifikace startu takových intervalů stojí za to si uvědomit, že delší etapy historického času se mohou pojit s určitými artefakty nebo jejich typickými parametry (tvar, materiál, design...). Této skutečnosti je možné využít při chronologickém členění minulosti, k níž jakékoliv psané záznamy chybí.

Takové úseky času jsou primárně studijní doménou archeologie. Na jejím počátku jakožto nového vědního oboru stál přitom obyčejný lidský zájem o kuriozity a „podivnosti“ materiálního světa. Až na počátku 18. století pochopili někteří učenci, že v zemi nalézané předměty nejsou produkty nadpřirozených sil, ale pozůstatky lidské minulosti. Potřeba datovat tyto předměty dala podnět k pokusům o jejich systematizování a další analýzu. Řešení vycházelo ze základní morfologie artefaktů. Tvary a jiné formální vlastnosti předmětů procházejí v čase změnami, takže když se předměty stejného druhu seřadí vedle sebe, je možné spatřit jejich posloupný vývoj. Jejich absolutní stáří takto ale určit nelze a je také potřeba respektovat geografickou rovinu. O vytvoření základní relativní chronologie artefaktů se zasloužil dánský učenec Christian Jürgensen Thomsen, který formuloval teorii o následnosti kamene, bronzu a železa v roce 1836.

Pro další třídění, které by odráželo i prostorové rozložení archeologických nálezů, byl definován pojem „archeologická kultura“. Chronologie kultur pak postihuje typologické změny technologie a stylu dochované materiální kultury. Archeologická kultura je popsána na základě typologické podobnosti artefaktů v čase i prostoru. Za mezní hranici možností typologické relativní chronologie je považováno vymezování kratších úseků právě v rámci archeologických kultur. Toto hlubší studium se snaží postihnout především drobné typologické změny stylu jednotlivých druhů artefaktů a určit je jak chronologicky, tak geograficky. Není ale jasné, co by malé změny designu artefaktů měly odrážet z hlediska interpretace jejich vztahů k lidem. Další otázka je, do jaké míry odráží prostorové a časové změny artefaktů reálné struktury a dynamické jevy v lidské společnosti.

Móda či styl materiální kultury ukazuje změnu našeho materiálního světa. Takové změny se odehrávají pořád, i když si je málokdy uvědomujeme. Jedním z typických předmětů spojených s časem je oděv a s ním spojená potřeba lidí přizpůsobovat podobu svých šatů aktuálním trendům, ale zároveň musí být zachován obecný zvyk nastavený konkrétním kulturním prostředím. Oděv v historii i současnosti prodělával časté stylové turbulence, a není proto obtížné najít trend, který by jasně definoval určité období – příkladem může být římská tóga, renesanční okruží či cylindr 19. století.

 

 

Chcete se dozvědět víc?

  • Bahn, P. 2005. The Three Ages. In Archaeology. The Key Concepts, eds. C. Renfrew, and P. Bahn, 197-199. London and New York: Routledge.
  • Kossinna, G. 1936. Die deutsche Vorgeschichte: eine hervorragend nationale Wissenschaft. Leipzig: Kabitzsch.
  • Květina, P. 2010. Archeologie smyšlené identity. Archeologické rozhledy 62/4:629-660.
  • Neustupný, E. 1997. Uvědomování minulosti. Archeologické rozhledy 49 (2):217-230.
  • Sklenář, K. 1983. Archaeology in central Europe: the first 500 years. New York: St. Martin's Press.
  • Shennan, S. (ed). 1989. Archaeological approaches to cultural identity. London: Unwin Hyman.

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.