Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Polnohospodáři

Jeden z rozdílů mezi zahradními zemědělci a těmi, které zde označujeme jako polnohospodáře, spočívá v technologiích užívaných při kultivaci.

Zahradní kultivátoři obdělávají své relativně malé pozemky ručně za pomoci jednoduchého nářadí. Polnohospodáři využívají mnohem širší spektrum postupů a nástrojů. K těm hlavním počítáme orební způsob přípravy půdy, zavlažovací systémy, hnojení a budování teras. V zemědělství se také často využívá tažná síla zvířat. Polnohospodářské společnosti mění krajinu masivnějším způsobem než zahradníci. Souvisí to i s tím, že obdělávají výrazně větší plochy půdy.

Polnohospodářské technologie byly založeny i na tažné síle zvířat. Ta byla na Předním východě využívána i k činnostem pro středoevropské zemědělství netypickým. Na obrázku jsou dřevěné sáně, do jejichž spodní strany bylo vetknuto množství pazourkových úštěpů. Zapřaženými sáněmi se přejíždělo přes sklizené klasy, z nichž se tímto způsobem oddělovalo zrno. Foto Petr Květina, Jordánsko 2013.

Na to všechno navazují i jiné kulturní rysy – polnohospodáři jsou často schopni produkovat dostatek potravy nejen pro samotné rolníky, ale i nezemědělské specialisty. To znamená nejen řemeslníky, ale také vládce, vojáky, úředníky a kněží. Tento „nadvýrobek“ se může stát prostředkem směny, formou daně či poplatku za půdu. Vedle hierarchizace společnosti může dojít i k rozřazení sídelního systému a vzniku měst.

Nicméně mezi zahradními zemědělci a polnohospodáři neexistuje jasná hranice. Za polnohospodáře, kteří intenzivně kultivují půdu v širokém okolí svých sídel, jsou považováni např. indiáni Hopi na jihozápadě severní Ameriky. Pro dostatečné zajištění vláhy vytvářeli promyšlené závlahové systémy, což je řadí spíše mezi polnohospodáře, nedošlo však u nich ani ke společenské centralizaci ani k rozvoji redistribučního systému.

 

Chcete se dozvědět víc?

  • Kottak, C. P. 1991. Cultural anthropology. New York: McGraw-Hill (5th edition).
  • Kottak, C. P. 2010. Mirror for Humanity. A Concise Introduction to Cultural Anthropology. New York: McGraw-Hill (7th edition).
  • Diamond, J. 2000. Osudy lidských společností. Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii. Praha: Columbus (1997: Guns, Germs, and Steel. The Fates of Human Societies. New York: W. W. Norton & Company).

 

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.