Konec archaických společností

Tím, čím se archaické společnosti liší od západního světa, není způsob obživy, ale vlastnosti, které stojí v pozadí za artefakty, ekonomikou či sídelním systémem. O definici této jinakosti sice badatelé usilovali cca od poloviny 19. století, ale k širšímu akceptování kritérií napříč různými obory nedošlo. Proto je velmi obtížné stanovit hranici, kdy různé kultury v průběhu svého historického vývoje přestaly být archaickými společnostmi.

Taxonomie různých úrovní etnické terminologie oblasti Ban Ping v Thajsku. Podle Moerman 1965, 1224.

Pro příklad uvedeme dvě možné příčiny, které mění podstatu sociálních subjektů archaických společností - tím je vznik komplexního mocensko-politického útvaru (státu) a existence etnicity. Ve skutečnosti se zřejmě jednalo o součást jednoho velkého procesu transformace.

Kdy vznikla etnicita? Tradičně se hovoří o starověké etnicitě, historici o ní uvažovali jako o sociální kategorii odpovídající měřítkům našeho světa. Nové kritické práce se však přiklánějí k názoru, že tato úroveň identity měla buď ve starověku podstatně jiný obsah, nebo vůbec neexistovala. Kritika je založena mimo jiné na mezopotámských písemných pramenech, kde se sice vyskytují termíny jako sumerský, akkadský, amoritský apod., ty ale zřejmě neodkazovaly na etnicitu, jak se občas předpokládá. Mezopotámci zcela jistě rozlišovali mezi sebou a druhými, ale tato odlišnost nebyla chápána v etnickém či rasovém smyslu, spíše šlo o odlišení podle příslušnosti k usedlému, urbanizovanému habitu nebo naopak k životu nomádskému.

Čtyři modelová schémata, která zpracovávají různé příčiny, za nichž mohlo dojít k turbulentním transformacím archaických společností v komplexní mocensko-politický útvar. Upraveno podle Wenke 1999, 296.

Druhým příkladem ze starověku je římské impérium. V písemných pramenech z této doby se sice etnické termíny vyskytují, ale týkají se společností za hranicí samotné říše. Taková kategorizace je důležitá primárně pro kontrolu „cizích“ populací, které je nutné rozdělit na menší skupiny. Pokud nejsou menší jednotky k dispozici anebo je vládní autorita není schopna odhalit, je potřeba vytvořit autonomní třídění. Takový systém je většinou založen na členění obyvatel podle určitých dominantních rysů, které je charakterizují, jako je jazyk, antropologický typ, kultura, ekonomie nebo území, kde žijí. Neznamená to, že by šlo vždy o nově vytvořené společenské identity, ale spíše o deformaci těch existujících. Bez ohledu na to, zda se přikloníme k názoru, že dominantní rysy starověké etnicity jsou pouhou fikcí, vyplývající z administrativních potřeb imperiální politiky, či zda připustíme existenci jejich kořenů v předetnických solidaritách, měli bychom určitě vnímat problematičnost nekritického přejímání etnických kontextů z historických pramenů.

Proč je obecně takový důraz kladen na vztah etnogeneze a vznik komplexních společenských útvarů? Protože se vznikem státu vstupuje do procesu individuální i skupinové identity nový činitel, kterým je nepříbuzenská forma vazby, typická právě pro etnickou sounáležitost. Chápeme-li etnicitu jako formu identity, která dalece přesahuje rodinu, vesnici, klan nebo rod, musíme zároveň s tím čelit skutečnosti, že žádná z těchto malých jednotek se dobrovolně nevzdá své suverenity. Stát funguje jako nevyhnutelný zdroj tlaku, působící v politické, ekonomické i ideologické rovině na své okolí. Vznikají nové společenské vazby k státu, jeho symbolice a vládnoucí vrstvě, odpoutané od příbuzenství. Pokud se proces vzniku státu povede, vznikne národ, v opačném případě dochází k většímu prohloubení původní identity dané skupiny a jejímu vymezení vůči novému systému správy.

Získat ucelenou představu o historické tváři etnicity je velmi problematické. Jednak se ukázalo, že historici a lingvisté jsou schopni vystopovat etnickou identitu z mýtů, kronik, tradic, vzpomínek a artefaktů, ovšem zcela podle své momentální potřeby. A jednak je podoba minulé identity-etnicity znetvořena manipulací, a to jak v kontextu své doby ze strany tehdejších „tvůrců“ etnické identity zosobněných vojevůdci a králi, tak současnými démony politického světa, jimiž jsou rasismus, nacionalismus a šovinismus. Etnická identita začala pravděpodobně existovat pouze ve vztahu k nějaké rozsáhlejší sociopolitické entitě, kterou je obvykle stát. Spolu dohromady pak tvoří sadu transformací, které manipulují s původní podobou archaických společností.

Chcete se dozvědět víc?

• Bahrani, Z. 2006. Race and Ethnicity in Mesopotamian Antiquity. World Archaeology, Vol. 38, No. 1:48-59.
• Brass, P. R. 1985. Ethnic groups and the state. In Ethnic groups and the state, ed. P. R. Brass, 1-56. London: Croom Helm.
• Derks, T., and N. Roymans (eds). 2009. Ethnic Constructs in Antiquity. The Role of Power and Tradition. Amsterdam: Amsterdam University Press.
• Earle, T. K. 1991. Chiefdoms: power, economy and ideology. Cambridge and New York: Cambridge University Press.
• Emberling, G. 1997. Ethnicity in complex societies: Archaeological perspectives. Journal of Archaeological Research 5:295-344.
• Emberling, G., and N. Yoffee. 1999. Thinking about ethnicity in Mesopotamian archaeology and history. In Fluchtpunkt Uruk: Archaeologische Einheit aus methodologischer Vielfalt: Schriften für Hans J. Nissen, eds. H. Kiihne, R. Bernback, and K. Bartl, 272-281. Rahden: Marie Leidorf.
• Eriksen, T. H. 2007. Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě. Praha: Triton.
• Květina, P. 2010. Archeologie smyšlené identity. Archeologické rozhledy 62/4:629-660.
• Lucy, S. 2005. Ethnic a cultural identities. In The archaeology of identity. Approaches to gender, status, ethnicity and religion, ed. M. Diaz-Andreu, 86-109. London and New York: Routledge.
• Nagel, J. 1994. Constructing Ethnicity: Creating and Recreating Ethnic Identity and Culture. Social Problems 41/1:152-176.
• Whittaker, D. 2009. Ethnic discourses on the frontiers of Roman Africa. In Ethnic Constructs in Antiquity. The Role of Power and Tradition, eds. T. Derks, and N. Roymans, 189-205. Amsterdam: Amsterdam University Press.
• Woolf, G. 1997. Beyond Romans and Natives. World Archaeology 28/3:339-350.
• Yoffee, N. 1990. Before Babel: a review article. Proceedings of the Prehistoric Society 56:299-313.
• Yoffee, N. 2005. Myths of the archaic state: evolution of the earliest cities, states and civilizations. Cambridge and New York: Cambridge University Press.