Archeologické 3D virtuální muzeum
.jpg){kind=spacer}
Diverzifikované pojetí uplývajícího času Fernanda Braudela je dobrým způsobem, jak proniknout ke společnostem bez psané historie. Zopakujme, že chceme-li mluvit o vztahu historie a minulosti bez písma, musíme opustit představu skládání příběhů na základě událostí. A musíme se přestat pohybovat pouze na poli čistě historických věd. Antropologie, sociologie a archeologie jsou obory, které skrze vlastní metody nahlížejí do lidské minulosti. Kromě toho jsou také schopny důraznější reflexe různorodosti lidské kultury vzhledem k současným trendům postmoderního světa.
V kontinentální Evropě a anglosaském světě vzniklo rozdílné pojetí studia člověka. V anglosaském světě je sice jasný rozdíl mezi psanou a nepsanou minulostí, ale obory pronikající do hloubky předliterárních společností tvoří semknutou skupinu obecně označovanou jako antropologie. Kromě fyzické, kulturní a lingvistické antropologie do této skupiny patří také archeologie. Kooperace těchto jednotlivých složek vede k poznání v rámci úplně jiného teoretického rámce než v případě historie. Oproti tomu v Evropě existují výše jmenované obory samostatně, rozvíjejí svou vlastní teorii a metodu a komunikují navzájem jen okrajově.
Již zmiňovaná francouzská historická škola se zajímala o studium dlouhodobých kulturních vzorců, mezi které patří obživa, ekonomie, obchod, bydlení (včetně rezidenční stability či mobility), rodina a příbuzenské vztahy, sociální hierarchie a její prostupnost, víra oficiální a ta skrytá v lidových zvycích. Odhalování původních zmizelých struktur tak přestalo být jedinečným cílem antropologického vědního okruhu, ale stalo se (nebo by mělo být) i součástí historie. Jakkoliv se nám teď rozdíl mezi strukturou a událostí může zdát jednoznačný, v historické a kulturní perspektivě je odlišování jednoho od druhého obtížné. Nejde přitom o věc abstraktní, protože chybný úsudek směrem k jednomu nebo druhému může mít osudový vývoj pro čas následující bezprostředně i v dlouhodobém horizontu.
|
|
| O jiném vnímání plynoucího času u archaických společností svědčí i nezájem nebo neschopnost dohlédnout budoucí následky běžného chování. Na Blízkém východě vede kombinace využívání nepálených cihel a odlišná koncepce zacházení s domácím odpadem k trvalému nárůstu povrchu sídliště. Za těchto podmínek se mohou spodní části existujících staveb octnout pod nánosy sedimentu. Foto Jaroslav Řídký, Turecko. |
Chcete se dozvědět víc?
- Lenderová, M. 2007. Kulturní dějiny? Kulturní dějiny! Theatrum historiae 2:7-26.