Kula, moka, potlač

Distribuce, předávání dárků a směna u archaických společností jsou velkým tématem. V západním světě je přirozená peněžní ekonomika založená na principu materiálního profitu při každé obchodní transakci. To neznamená, že by ale ve všech kulturách platilo, že při směnném obchodu musí být obě směňující strany stejný ekonomický benefit. Historik ekonomie Karl Polanyi vytvořil v 50. letech 20. století systém klasifikující způsoby distribuce komodit. Rozlišil v něm tři typy: reciprocitu, redistribuci a tržní směnu. Redistribuce a existence trhu jsou podmíněny působením centrální mocenské organizace, proto tyto kategorie patří společnostem s rozvinutou mocenskou i ekonomickou hierarchií. Nás tak budou zajímat spíše reciproční vztahy v archaických společnostech.

Schéma rozložení recipročních směnných vztahů ve vztahu k různým rovinám společenské integrace.

Reciprocita označuje transakci mezi dvěma stranami, kdy dochází k přenosu majetku a služeb. Účastníci směny mají symetrický sociální vztah, což znamená, že jsou navzájem rovnocennými směnnými partnery. Samotnou kategorii recipročních transakcí lze ještě detailněji rozdělit na pozitivní neboli obecnou reciprocitu, vyrovnanou reciprocitu a negativní reciprocitu. Určujícím specifikem recipročního vztahu je rozdíl v hodnotové ekvivalenci směnných komodit. U klasické předmincovní tržní směny lze směnit předmět pouze za takový, který mu svou hodnotou odpovídá. Toto pravidlo však neplatí u pozitivního recipročního vztahu, protože ten je spíše než obchodu, bližší našemu pojetí daru.

Základy antropologické teorie daru položil francouzský sociolog Marcel Mauss. Zjistil, že v celé řadě společností, zvláště v těch, které postrádají peněžní ekonomii, jsou vlákna sociálních vztahů zpevňována řadou výměn dárků. Je to gesto, které vytváří závazek obou směnných stran se silným sociálním tlakem obzvláště na obdarovanou stranu. Od té se očekává, že svůj závazek brzy splatí podobně hodnotným dárkem. Tyto vzájemné služby a protislužby se formálně uskutečňují víceméně na principu dobrovolnosti prostřednictvím dárků a darů, třebaže jsou ve své podstatě pod hrozbou soukromého nepřátelství či naprosté společenské eliminace přísně povinné. Dary mohly také sloužit k vyrovnání rizika ekonomického neúspěchu a současně k utužování sociálních vztahů v rámci komunity. Reciprocita slouží i k eliminaci majetkových rozdílů ve společnosti, jejíž mocensko-organizační charakter je založen na egalitářském principu.

Muž domorodé skupiny Kwakwa̱ka̱’wakw drží v rukou měděný předmět štítového tvaru. Upravená fotografie Edwarda S. Curtise. Wikimedia Commons.

Negativní reciprocita je třetím typem dvoustranného směnného vztahu. Základní princip spočívá v tom, že za darovaný či směňovaný artikl se snažíme získat maximální možnou protihodnotu. Jinými slovy, očekáváme zisk. Negativní reciprocita probíhá mezi sociálně navzájem vzdálenými jedinci či přímo cizinci, což je logické, neboť pro jednu stranu úspěšná transakce znamená většinou nevýhodu pro stranu druhou.

Směnný systém kula

Bronislaw Malinowski prováděl výzkum na Trobriandských ostrovech v západním Pacifiku, během kterého se mu podařilo proniknout do základních principů ekonomického a sociálního systému místních domorodců – totiž výměny darů. Účastníci specifické ceremoniální směny se plavili na kánoích až stovky kilometrů, na sousední ostrovy s sebou vezli červené lasturové náhrdelníky (na sever, proti směru hodinových ručiček) a náramky z bílých mušlí (na jih, po směru hodinových ručiček). Do systému bylo zapojeno několik tisíc obyvatel z celkem osmnácti ostrovních komunit. Celý svůj zvláštní směnný systém označovali domorodci jako kula. Ozdoby v podobě náhrdelníků a náramků byly nejvyšší kategorií výměny, předcházely jim ale i jiné dárky. U ozdob spočíval hlavní význam ve zvyšování prestiže jejich dočasného vlastníka, všechny komodity totiž v rámci kruhu kula cirkulovaly.

Řetězec moka

Směnný řetězec moka byl (a v určité podobě zřejmě stále ještě je) silně ritualizovaným systémem v oblasti Mount Hagen na Vysočině Nové Guineje. Spočívá v recipročním obdarovávání prasaty, jejichž prostřednictvím se vyjadřovalo sociální postavení jednotlivce. Důležité je dát víc prasat než dostat, čímž se dosáhne osobní prestiže, a jednotlivec tak ve společnosti vyniká. Dalším možným darem jsou vzácné mořské lastury získávané směnou z pobřeží. Přijatý dárek vytváří závazek, z něhož těží sociální věhlas dárce. Obdarovaný by měl usilovat nejen o brzké vyrovnání svého „dluhu“, ale rovněž o jeho přenesení na osobu prvotního dárce. To udělá prostě tak, že vrátí víc, než dostal. Systém moka se v nejvyšší úrovni stal platformou soutěžení omezeného počtu mužů, požívajících výhod vysokého sociálního postavení. Od nich se směnný řetězec rozšiřoval k mnoha stovkám jiných mužů, soupeřících navzájem o prestiž a společenské uznání.

Potlač

Potlač byl specifický typ hromadné distribuce komodit, který se provozoval u všech kulturních skupin severozápadního pobřeží severní Ameriky a byl obřadem pro tuto oblast značně typickým. Každá osoba se zde rodila s určitými právy a statuty, ale ty byly potvrzeny a uznány teprve až při potlačové ceremonii. Týkalo se to např. udělování jmen nebo práv užívat rodový mytologický „erb“. Potlač zkrátka pomáhal vymezit místo jednotlivce ve společnosti. Pokud se nějaká skupina rozhodla uspořádat potlač, vyžadovalo to nejprve nashromáždit velké množství majetku, protože jeho rozdání bylo hlavním bodem chystaného obřadu. Pořádající skupina na obřad pozvala členy sousedních či vzdálenějších komunit, kteří potom sloužili jako svědkové úkonů, které potlač utvrzoval. Všechna udělená jména, privilegia a „erby“ byly opřeny o svědectví zúčastněných, jejichž loajalita byla zabezpečena právě velkým množstvím dárků, které obdrželi do hostící skupiny. Potlač tak napomáhal k udržování sociálních vztahů uvnitř jednotlivých komunit a současně vytvářel osobní i politická pouta napříč různými skupinami. Na obřadu se aktivně podíleli jak řadoví členové hostící skupiny, kteří tak vyjadřovali své postavení ve společnosti a předváděli své tituly a práva, tak i náčelník, jenž byl oficiálním dárcem všech komodit a nejdůležitější osobou obřadu.

Chcete se dozvědět víc?

• Damon, F. H. 1980. The Kula and Generalised Exchange: Considering Some Unconsidered Aspects of the Elementary Structures of Kinship. Man, New Series 15 (2):267-292.
• Drucker, P. 1955. Indians of the Northwest Coast. New York: The Natural History Press.
• Godelier, M. 1999. The Enigma of the Gift. Chicago IL: University of Chicago Press and Polity Press in Association with Blackwell Publishers, Ltd.
• Malinowski, B. 1920. Kula: the Circulating Exchange of Valuables in the Archipelagoes of Eastern New Guinea. Man 20:97-105.
• Malinowski, B. 1922. Argonauts of the western Pacific. New York: Dutton.
• Mauss, M. 1999. Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech (1925: The Gift. London: Routledge). Praha: SLON.
• Nairn, Ch. 1980. Ongka's Big Moka. Movie. 59 minut: Documentary Educational Resources.
• Polanyi, K. 1957. The economy as instituted process. In Trade and Market in the Early Empires, eds. K. Polanyi, M. Arensberg, and H. Pearson, 243-270. Chicago: Henry Regnery Company.
• Sahlins, M. D. 1963. Poor Man, Rich Man, Big-Man, Chief: Political Types in Melanesia and Polynesia. Comparative Studies in Society and History, Vol. 5, No. 3:285-303.
• Strathern, A. 1971. The rope of moka. Big-men and ceremonial exchange in Mount Hagen, New Guinea. Cambridge studies in social anthropology 4. Cambridge: Cambridge University Press.