Archeologické 3D virtuální muzeum
.jpg){kind=spacer}
Je přirozené, že sebe sama vnímáme jako měřítko světa, který nás obklopuje. Se sebou samými poměřujeme své okolí a definujeme si na ně tak svůj názor. Kategorizujeme věci, přírodu i lidi a děláme to mimoděk v podstatě neustále. Tato automatická sociální kategorizace nám namlouvá, že kdo je podobný oděvem, účesem nebo řečí, vzbuzuje větší důvěru než někdo, kdo se liší. Podobným postupem přitom neřadíme jenom jednotlivce, ale i skupiny a celé populace. Tolerance měřítka podobnosti se přitom zvyšuje spolu s rozdílností sociálního prostředí, v němž se aktuálně nacházíme.
|
|
| Novým typem hrdiny se v 19. století stali romantizovaní afričtí objevitelé. Jejich cesty však nevedla jen čirá touha po poznání, ale také vědomí, že čím víc nového prostoru bude objeveno, tím víc ho také bude možné ovládnout. Brát ohled na to, že v tzv. objevených krajích už žijí místní lidé, bylo pod rozlišovací schopností tehdejšího způsobu myšlení. Právě v tomto duchu proběhla i výprava, během které Henry Morton Stanley prošel napříč Afrikou od východu na západ. On je tím mužem s čepicí na hlavě a holí v ruce, který v pravém dolním rohu obrázku přechází po padlém kmeni v pralese Ituri. Podle Stanley 1891, 259. |
S nedůvěrou přistupujeme k těm, kteří jsou opravdu hodně odlišní, především mluvíme-li o archaických společnostech s předindustriální ekonomií – častěji označovaných jako divoši, domorodci či primitivové. Všechny tyto pojmy přitom naznačují spíše záporné znaménko odlišnosti. Takový pohled má ostatně v západním světě dlouhou tradici.
|
|
| Příběh o posledním z Mohykánů se stal prvním z řady indiánských románů, které formovaly duše mnoha evropských a severoamerických chlapců. Foto Jan Bareš 2014. |
Historie našeho světa a světa „těch druhých“ začala již v době zámořských objevů, kdy samotné poznávání různých populací bylo spíše druhotným produktem cest. Až ve druhé polovině 18. století se v intelektuálním prostředí Západu začal objevovat humanistický ideál spojený s filosofickou představou, že každá lidská bytost, skupina či národ by měla být vnímána jako principiálně dobrá. Takový pohled zrodil představu ušlechtilého divocha (noble savage, bon sauvage). V podstatě šlo o idealizaci předindustriální kultury jakožto protikladu západní společnosti.
Příkladem může být postoj Benjamina Franklina, který usiloval o humanistické pochopení odlišností mezi bělochy a indiány. „Jestliže mi nějaký Indián ublíží, znamená to snad, že to mohu oplatit jakémukoliv Indiánovi? Je přece dobře známo, že Indiáni jsou různých kmenů, národů a jazyků stejně jako Bílí lidé. Pokud v Evropě ublíží Francouz Holanďanovi, bude se ten mstít Angličanovi, protože to je přece také Běloch?“ (B. Franklin, 1764).
Nicméně mýtus ušlechtilého divocha obecně nacházel odezvu pouze uvnitř úzkého kruhu intelektuální elity. Běžní obyvatelé západního světa, ale i ti, co stáli u kormidla moci, stále vnímali „ty druhé“ ne úplně nejlépe. Xenofobie byla ještě umocněna křesťanskou ideologií. Navíc se ekonomické a politické zájmy rostoucích západních impérií neslučovaly se změnou přístupu k původním obyvatelům dobývaných a kolonizovaných území. Protikladem k tomu byla ale utopická představa vznešeného domorodce v literární sféře - především u autorů dobrodružných indiánských příběhů. Za zmínku stojí román Poslední Mohykán Jamese Fenimora Coopera, postava Vinnetoua Karla Maye či příběhy Fritze Steubena o Tekumsehovi a Tenskwatawovi.
|
|
| Prorok Tenskwatawa (Otevřené dveře) nebyl nejspíš skutečným duchovním vůdcem, ale spíše oportunistou, který využil aktuální domorodou potřebu po morální obrodě. Tato potřeba přímou měrou odpovídala vzrůstajícímu narušování původního indiánského habitu včetně tradičního hodnotového systému. Tenskwatawa byl snad charismatický, ale v každém případě velmi výřečný, o čemž svědčí jeho původní jméno Lalawethika (Tlučhuba). Ilustrace Petr Modlitba |
Chcete se dozvědět víc?
- Budil, I. T. 1998. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton.
- Černík, J. 2010. S tomahavkem proti mušketám. Přehled bojů s indiány na území dnešních USA v letech 1622-1890. 1. díl. Praha: Libri.
- Ellingson, T. J. 2001. The Myth of the Noble Savage. Berkeley and Los Angeles: University of California Press.
- Franklin, B. 1967. The Bagatelles from Passy. New York: Eakins Press.
- Haible, B. 1998. Indianer im Dienste der NS-Ideologie. Untersuchungen zur Funktion von Jugendbüchern über nordamerikanische Indianer im Nationalsozialismus. Hamburg: Verlag Dr. Kovac.
- Kramer, T. 2005. Tecumseh und Toka-itho. Edle Wilde unter roten Brüdern. Zur Rezeption der Indianerbücher von Fritz Steuben und Liselotte Welskopf-Henrich in der DDR. Ethnographische Momentaufnahmen vol. 25. Berliner Blätter. Ethnographische und ethnologische Beiträge. Berlin: Gesellschaft für Ethnographie and Institut für Europäische Ethnologie.
- Wolf, E. R. 1982. Europe and the people without history. Berkeley: University of California Press.