Země černých králů

V roce 1824 se anglický obchodník a dobrodruh Henry Fynn vydal na cestu do neznámé a temné říše Zulů. Rozloha královské osady Bulawayo s tisíci domy ve tvaru včelích úlů okolo obrovského náměstí překvapila nejen jeho, ale i skupinu bílých cestovatelů, kteří ho do jižní Afriky doprovázeli.

Zulské sídelní město Bulawayo v roce 1824. V ústředním kraalu byl Henry Fynn svědkem přehlídky 80.000 vojáků imperiální armády černého krále Shaky.

Zuluové původně tvořili jeden z mnoha malých klanů, patřící k velké populaci Nguni. Ta byla podobně jako jiné lingvistické skupiny na jihu Afriky společností s pastorální ekonomikou doplňovanou pěstováním zemědělských plodin. Na zahradách nedaleko osad ženy kultivovaly především kukuřici (dovezenou na africký kontinent až Evropany). Obdělávání půdy probíhalo ručně pomocí rycích holí, což bylo při absenci zavlažování mimořádně obtížné. Dobytkářství, dojení krav a lov divoké zvěře byly mezi Zuly považovány za čestné aktivity, a proto se jimi standardně zabývali muži.

Z hlediska obživy, sociálního postavení i jako subjekt ekonomických transakcí byl mnohem více než pěstované plodiny důležitý hovězí dobytek. Právě pro jeho ochranu před dravou zvěří byly budovány kraaly, neboli kruhové ohrady umístěné v centru každé usedlosti. Tam bylo stádo zaháněno každý večer, zatímco přes den se páslo venku. Dobytek byl mimořádně vysoce ceněn, protože velikost stáda tvořila referenční měřítko společenského úspěchu každého muže. Nejen počet, ale také fyzický stav zvířat byl předmětem permanentního zájmu. Vlastníci usilovali o jedinečný vzhled svých krav a býků, takže je nejen zdobili, ale často jim také deformovali rohy do bizarních tvarů. Z významu, kterému se hovězí dobytek u Nguni těšil, vyplývá, že domorodci svá zvířata poráželi jen výjimečně. Takřka výhradně se tak dělo v souvislosti se svátky a mimořádnými rodinnými událostmi.

Sídelní struktura Nguni byla těsně spjatá se sociální organizací. Jejím základem byly menší vesnice, či lépe řečeno samostatné usedlosti. Ty se nazývaly umuzi a byly obydleny příbuzenským kruhem, v jehož centru stál nejstarší muž, jakýsi patriarcha. Každodenní aktivity se řídily zvykovým kánonem, což v praxi znamenalo, že většinu práce zastávaly ženy. Každá z usedlostí byla samostatná ekonomicky a v základní rovině také právně, což značí, že případné pře mezi obyvateli řešil patriarcha. Jednotlivé umuzi pak byly společensky spojeny do větších celků, které bychom mohli označit jako klany. Každý klan měl svého náčelníka, jehož pozice se dědičně odvozovala od příbuzenství s dávným, často mytologickým předkem a zakladatelem klanu.

Úchvatný dojem, který na cestovatele H. M. Stanleyho udělala disciplína domorodých bojovníků v Mosambiku, evokuje pocit, jaký v Evropanech vyvolala organizovaná masa zulských bojovníků. Podle Stanley 1891, 439.

Klanů existoval na celém území obývaném černými pastevci velký počet. Majetek vždy dědil nejstarší syn zplozený velkou matkou (tj. ženou, kterou si muž vzal v dospělosti, když už měl patřičné postavení). Systém dědičného přerozdělování majetku i společenského postavení vytvářel explozivní sociální nevyváženost. Na jedné straně ngunijské společnosti stála vrstva bohatých a urozených majitelů stád, na druhé straně početná skupina chudých, kteří nevlastnili žádný dobytek a žili v jakémsi „nájmu“ majetných patronů. Možností, jak obohatit sebe i svůj klan na úkor cizích, bylo hlavně vedení války, v klasické době značně ritualizovaný jev. Výsledkem bylo nastavení hierarchie mezi klany a také přesun stád dobytka.

Zajímavé je, že se v 19. století podařilo především dvěma vládcům, kterými byli Dyngyswaya a Shaka, vytvořit z původně malé pastevecké společnosti, čítající snad jen několik stovek osob, milionovou říši s mocnou armádou. Zulská říše sice 19. století nepřežila, ale tento velký národ existuje dodnes. Shakova politika byla nesmírně agresivní – důsledkem bojů a hladu zemřelo v prostoru západně a severozápadně od Dračích hor na milion domorodců. Krutost a posléze až šílenství krále vedlo k jeho vraždě v roce 1828. Samostatná říše Zuluů však existovala ještě asi 50 let, než nevyhnutelně podlehla tlaku evropských kolonialistů.

I když dříve někteří badatelé uvažovali o tom, že se místní králové inspirovali kolonialisty, a díky tomu se jim podařilo sjednotit rozsáhlé území, zdá se, že podstata tohoto jevu bude spíše kombinací environmentálních podmínek a především lokální ekonomické a sociální organizace ngunijských pastevců. Na samotném počátku, před vybudováním říše, docházelo k běžným politickým a majetkovým turbulencím, jádrem střetů byla jako obvykle stáda krav. Nicméně započala jakási revoluce, která rozproudila nevratné společenské změny, z nichž profitovali především dřívější outsideři. Těm přinesla válečná kořist bohatství a tím i vytoužené společenské postavení v rámci svých domovských klanů. A zároveň z vděku podporovali krále, který jim přiděloval funkce.

Vznik státu u jihoafrických Zuluů je typem procesu, který leží na historické interpretační hranici mezi koloniální invencí a nativní dynamikou afrického sociálního prostředí. Ať už se při popisu změn soustředíme na obtížně balancovatelný systém místní společenské hierarchie a hodnot, anebo si budeme všímat externích faktorů v podobě evropských vlivů či se zaměříme na heroickou roli Dingiswaya a Shaky, zůstává historie černých králů laboratorním příkladem zrodu jednoho etnika. I když po 80 letech své existence říše Zuluů zanikla, její dědictví trvá: skončilo období náčelnických klanů a zrodil se národ.

Chcete se dozvědět víc?

• Bryant, A. T. 1964. A History of the Zulu and Neighboring Tribes. Cape Town: C. Struik.
• Budil, I. T. 2006. Válka Zuluů. Britsko-zulská válka v roce 1879. Praha: Triton.
• Eldredge, E. A. 1992. Sources of Conflict in Southern Africa, C. 1800-30: The 'Mfecane' Reconsidered. The Journal of African History 33 (1):1-35.
• Fynn, H. F., J. Stuart, and D. M. Malcolm (eds). 1950. The Diary of Henry Francis Fynn. Pietermaritzburg, South Africa: Shuter and Shooter.
• Geschiere, P. 2001. Shaka and the Limits of Colonial Invention. African Studies Review 23/3 44 (2):167-176.
• Gluckman, M. 1960. The Rise of a Zulu Empire. Scientific American 202 (4 (April)):157-168.
• Chanaiwa, D. S. 1980. The Zulu Revolution: State Formation in a Pastoralist Society. African Studies Review 23/3:1-20.
• Mathieu, D. 1999. Warfare, political leadership, and state formation: The case of the Zulu Kingdom, 1808-1879. Ethnology 38 (4):371-391.
• McCall Theal, G. 1892. History of South Africa. From 1795 to 1872. London: George Allen & Unwin.
• Yoffee, N. 2005. Myths of the archaic state: evolution of the earliest cities, states and civilizations. Cambridge and New York: Cambridge University Press.