Nomádi Franka Holea

Jeden z nejznámějších pohledů na kulturu pastevců provozujících transhumantní migrace přinesl v 70. letech 20. st. Frank Hole. Tento americký archeolog putoval s iránskými pastevci na jejich pravidelné cestě ze zimovišť na letní pastviny. Důvodem absolvované anabáze byla snaha nalézt vodítka k pochopení původu a šíření domestikovaných rostlin a zvířat v neolitu. Výzkum prováděl na území planiny Deh Luran v předhůří pohoří Zagros v jihozápadním Íránu, jedné z předpokládaných kolébek zemědělství.

Různorodost v organizaci tábořišť nomádů Bakhtiari (jihozápadní Irán, hovoří dialektem náležícím do jazykové rodiny Luri). Obrázky zobrazují plány čtyř po sobě následujících sezónních tábořišť. Čísla indikují stany konkrétních rodin a to na všech obrázcích těch samých. Číslo 12 patří stanu či stanům předáka. Při srovnání všech čtyř plánů je dobře patrná prostorová fluktuace obydlí jednotlivých rodin. (a) Jarní tábor obývaný od poloviny května do poloviny července. (b) Letní tábor obývaný od poloviny července do poloviny září. (c) Podzimní tábor obývaná od časného října po konec prosince. (d) Zimní obydlí, která mají pevnější stěny a některá i pevnou střechu a jsou využívaná od konce prosince do konce března (autor J. P. Digard, podle Cribb 1991, 142).

Výzkum, zaměřený na pozorování jedné z putujících komunit Baharvand (jazyková rodina Luri), proběhl v roce 1973. Z hlediska dlouhé psané historie středověku a starověku Persie zůstávali nomádi Luri, Bakhtiari i všichni jejich předchůdci nepovšimnuti.

Hlavním zdrojem obživy nomádů Baharvand byl chov ovcí, koz a částečně krav. Kromě toho vlastnili osly a muly, na které při cestách nakládali stany a cestovní zavazadla. Za nejcennější zvíře pak považovali jezdecké koně, chované především pro radost a prestiž svých majitelů. Asi čtvrtina všech lidí kmene Baharvand se v době Holeovy přítomnosti stále zabývala pastevectvím jako hlavním a jediným způsobem obživy. Na jejich život neměly vliv ani administrativa a ekonomika státního útvaru, ve kterém žili, ani skutečnost, že touto oblastí vedly historické karavanní cesty, spojující větší města.

Teritorium, po němž se pastevci pohybovali se svými stády mezi zimními a letními pastvišti, zahrnovalo skalnaté hory a v nich sevřené pásy rovinatých území s nemnoha zdroji tekoucí vody. Krajina i život v ní strádaly velkými výkyvy teplot i vláhy. Tento jev považoval Frank Hole za primárního hybatele migrační pastevecké ekonomiky lidu Baharvand.

Zimní pastviny se většinou nacházely v nízko položených údolích, oproti tomu letní pastviny byly položené ve vyšší poloze obklopené lesy. Tábory nomádů tvořily stany a v letním období stavby zvané kula, konstrukce z tyčí a větví, pro Luristán typické. V kombinaci s mazanicovou izolací stěn byla taková obydlí běžně užívána jako „hlavní“ dům v domácí lokalitě, odkud probíhaly transhumantní výpravy. V rámci tábořiště byly rodinné areály (obvykle 4-6) mezi sebou odděleny rozestupy asi 10 m. Stany a jiné přístřešky byly uspořádány ve dvou řadách, někdy po jedné, jindy po obou stranách dobytčí ohrady. Konkrétní aranžmá obydlí však záviselo na více faktorech, mimo jiné i na aktuálních vztazích se sousedy. Společná rozhodnutí sídelní komunity se někdy prostorově vázala na specifickou stavbu tvořenou velkým kamenným přístřeškem.

Na základě nashromážděných údajů ze svého výzkumu vytvořil Frank Hole etnoarcheologický model nomádských táborů. Lokality se nacházely na trase sezónních pasteveckých migrací a nebyly v prostorovém vztahu k polím ani zdrojům vody. Tábory byly obydleny opakovaně po dlouhou dobu, avšak s časovými prodlevami, které mohly trvat i několik let. Přesné datování na základě archeologických pramenů bylo obtížně právě proto, že se na místech nacházel palimpsest artefaktů z různých etap osídlení. Nebyly stavěny domy permanentní, ale dočasné. Na druhou stranu však nomádi rádi reutilizovali staré objekty, včetně starověkého či dokonce prehistorického stáří. Kromě vlastních rezidenčních staveb pastevci na tábořištích budovali otopná zařízení i objekty sloužící k uskladnění obilovin a žaludů.

Chcete vědět víc?

• Cribb, R. 1991. Nomads in Archaeology. Cambridge: Cambridge University Press. 77 - 79.
• Hole, F. 1978. Pastoral nomadism in western Iran. In Explorations in ethnoarchaeology, ed. R. A. Gould, 127-167. Albuquerque: University of New Mexico Press.