Archeologické 3D virtuální muzeum
.jpg){kind=spacer}
U amazonských indiánů Mekranoti probíhala kultivace pozemků vždy stejně: muži nejprve vykáceli les, poté dřevo se zbylým porostem zapálili. Do popela z požáru pak muži i ženy vysázeli sladké brambory, maniok, banány, kukuřici, dýně, papáju, cukrovou třtinu, ananas, bavlnu, tabák či oreláník, používaný jako barvivo. Pozemek zahrady začal brzy zarůstat lesními nálety, protože ho indiáni nepleli. Už po druhém roce zůstaly jen maniok, sladké brambory a banány. Ve třetím roce úrodu přinesly už jen banány, kromě absence vzrostlých stromů již připomínala zahrada okolní les.
Popsaná technika kultivace se označuje jako žárové zemědělství a v současné době je typická právě pro geografické oblasti tropů a subtropů pokryté lesním porostem. Daný postup se také často a dobře uplatňoval při kolonizaci zemědělsky dosud nevyužívaných území, takže jeho praktikování bylo např. dokumentováno u evropských osadníků Severní Ameriky. Pomineme-li počáteční úsilí spojené s kácením porostu, byla hlavní výhodou žárového zemědělství relativně nízká potřeba času a energie v následné péči o zahrady. I přes to byl každý dospělý pracovník schopen za hodinu na pozemku vypěstovat průměrně 18 000 kalorií potravy. Doporučené evropské hodnoty denního kalorického příjmu jsou přitom asi 2 500 kalorií pro muže a 2 000 pro ženy.
|
|
| Za týden věnovali indiáni Mekranoti 50,5 hodiny pracovním aktivitám (pro srovnání: pracovní týden v ČR má 42,5 hodiny). Z toho věnovali 17 hodin (34%) subsistenčním aktivitám, ale jen necelých 9 hodin (17%) zemědělství. Velkou část pravidelných činností pak zabrali cesty na zahrady a do loveckých teritorií, vaření, opravy a výroba nástrojů. |
Chcete se dozvědět víc?
- Harris, M. 1977. Cannibals and kings: the origins of cultures. New York: Random House.
- Werner, D. 1984. The Amazon Journey: An Anthropologist's Year Among Brazil's Mekranoti Indians. New York: Simon and Schuster.