Specifický způsob úpravy hopijských polí v podobě hliněných čtvercových ohrádek pro každou rostlinu byl podmíněn nutností udržet u sazenic vláhu a chránit je před náhlými přívaly deště. Ilustrace Petr Modlitba |
Hopiové představují příklad archaické společnosti předstátního typu, jejíž ekonomie byla založena na intenzivní zemědělské kultivaci. „Hopi“ v překladu znamená „dobří v každém smyslu“ či „mírumilovní lidé“. Hopiové osídlili jihozápad USA na území dnešního státu Arizona, využívali místa na stolových horách (mesa) vymodelovaných v pískovci. Ještě v současné době zde existuje 12 samostatných sídel této populace – obyvatelé čítali v roce 1990 o něco méně než 10 000 osob.
Ceremoniální cyklus byl osou spirituálního, ale i všedního života Hopiů. |
V prehistorickém období (tj. před pol. 16. st.) byla ekonomika Hopiů založena na pěstování kultovních plodin, doplněném o lov a sběr. Od španělských kolonistů později převzali chov domácích zvířat – koní, oslů, mul, ovcí a hovězího dobytka. V zemědělství se museli vyrovnávat s nedostatkem vláhy. Hopiové zřejmě sídlili jak v malých rurálních osadách, tak i ve městech pueblového typu. Těchto větších sídel existovalo před masivní hispánskou kolonizací několik a v každém z nich žilo průměrně asi 500 osob. Největší pueblo Oraibi však mělo v 16. st. snad 1500 až 3000 obyvatel. I přes značně nepříznivé přírodní prostředí se Hopiové neuchylovali k migracím a svá sídla obývali dlouhodobě. Vedle městských apartmánů si lidé ale stavěli ještě další příbytky jinde – v období intenzivní zemědělské práce se na nějakou dobu mohli přesunout do domů v blízkosti obdělávané půdy.
Pro indiány z puebel byla historicky nejdůležitější plodinou kukuřice, vedle ní pak ještě fazole, tykve a bavlna. Později převzali pěstování meruněk, broskví, chilli papriček a dalších plodin. Problém s nedostatkem vláhy se řešil budováním efektivních závlahových systémů – kanálů a žlábků – pomocí kterých byla voda přiváděna z umělých nádrží umístěných poblíž pramenišť. Políčka byla zakládána všude tam, kde byla k dispozici vhodná půda, a to do vzdálenosti až 10 km od jednotlivých sídel. Puebla byla budována podle jednoho půdorysného schématu. Domy, stavěné z nepálených hliněných cihel na kamenných základech, přiléhaly těsně k sobě, takže vytvářely uliční řady. Domy mohly mít až tři patra, v každém bylo i několik místností.
Typický rys materiální kultury Hopiů tvořila a stále tvoří keramika. V 60. a 70. letech 20. st. probíhal výzkum – sonda do keramické domény pueblanů – pomocí etnologických a archeologických metod. V podstatě všichni producenti místní keramiky byli ženského pohlaví, i když žádné pravidlo z této činnosti muže nevylučovalo. Produkce zahrnovala sedm až osm technologických skupin hrnčířského zboží různých stylů a funkcí. Design se podřizoval vkusu kupce, důležitá byla ale spíše technologická kvalita. Hrnčířství a další výrobní aktivity probíhaly přímo v pueblech, anebo v jejich bezprostřední blízkosti.
Idoly Katchina vnímali Hopiové jako posly ze světa duchů. Podle Fewkes 1894, tabule 11. |
Každá domácnost byla tvořena příbuzensky spjatou skupinou. Tu na hopijských sídlištích vedly ženy. Jednotlivé rodiny byly navzájem pospojovány do příbuzensky a genealogicky definovaných klanů, které vytvářely pospolitostní strukturu jdoucí napříč jednotlivých sídel. Matrilineární klany Hopiů si navzájem nebyly zcela rovny, ale vytvářely semi-hierarchické vztahy založené na principu rezidenčního stáří, tj. klan, který žil v pueblu nejdéle, byl nejváženější. Sociální status jednotlivců byl sice relativně rovnostářský, ale ambice individuálního společenského růstu determinovala klanová příslušnost. Náčelníkem puebla, pro nějž se často používá termín kasik, importovaný z Karibiku, se stával jeden z mužských členů nejvýše postaveného klanu.
Jednotlivá sídla si ovšem také nebyla navzájem společensky rovna. Pueblo teoreticky tvořilo samostatnou endogamní jednotku s vlastním ekonomickým potenciálem a politickým zřízením. Ve skutečnosti ale málokteré sídlo bylo zcela a úplně nezávislé. Nemáme přitom na mysli samostatnost subsistenční, ale spirituální. Vlivem sociální dynamiky uvnitř klanů docházelo k pravidelnému štěpení sídelní komunity, při němž si odcházející obyvatelé postupně vybudovali vlastní pueblo. Afiliace k mateřské osadě zůstávala zachována, a to především s ohledem na rituální doménu každodennosti. Dceřiná osada neměla „právo” ani potřebné „know how“ na vykonávání kompletního ceremoniálního cyklu v průběhu roku, a proto se její obyvatelé museli při těchto příležitostech vracet do mateřského puebla. Postupem času si mohli noví pueblané osvojit potřebné znalosti tajných společností a vykonávat všechny ceremonie samostatně. To však obvykle nastalo až v době, kdy se jejich dceřiná osada stala sama mateřskou pro jinou odštěpenou skupinu.
Klanové vlastnictví zemědělské půdy u puebla na První mese. Upraveno podle Forde 1931, 361-362. |
Chcete se dozvědět víc?
- Beaglehole, E. 1937. Notes on Hopi economic life. Yale University Publications in Anthropology Number 15. New Haven: Yale University Press.
- Eggan, F. 1950. Social Organization of the Western Pueblos. Chicago and London: University of Chicago Press.
- Fox, R. 1967. The Keresan Bridge: A Problem in Pueblo Ethnology. London: The Athlone Press.
- Fewkes, J. W. 1919. Designs on Prehistoric Hopi Pottery. Thirty-Third Annual Report of the Bureau of American Ethnology. Washington, DC.: U.S. Printing Office.
- Loftin, J. D. 2003. Religion and Hopi life. 2nd Aufl. Religion in North America. Bloomington: Indiana University Press.
- Forde, C. D. 1931. Hopi Agriculture and Land Ownership. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland 61:357-405. doi:10.2307/2843925.
- Kennard, E. A. 1979. Hopi Economy and Subsistence. In Handbook of North American Indians, vol 9, ed. A. Ortiz, 554-563. Washington: Southwest Smithsonian Institution.
- Schlegel, A. 2008. Chapter 5 Hopi Social Structure as Related to Tihu Symbolism. In Hopi Nation: Essays on Indigenous Art, Culture, History, and Law, eds. E. Glenn, J. R. Wunder, W. H. Rollings, and C. L. Martin, 129-134. Lincoln, NE: UNL Digital Commons.
- Stanislawski, M. B. 1969. What Good is a Broken Pot? An experiment in Hopi-Tewa Ethno-archaeology. Southwestern Lore 35 (1):11-17.