Hlavu-má-na-kaši

Malý a vcelku nenápadný útes Head-Smashed-In, vystupující z prérie pod kanadskými Skalistými horami v provincii Alberta, byl lidmi využíván od 3 700 př. n. l. po dobu bezmála 6 000. Je jedním z mnoha podobných míst, označovaných jako bizonní skok (buffalo jump). Populace, které zde sezónně sídlily a lovily bizony, patřily k předkům současných indiánů kmene Severních Peigan, jež jsou součástí konfederace Černonožců (Blackfoot). Původní název estipah-skikikini-kots by se dal do češtiny volně přeložit jako „hlavu-má-na-kaši“. Jméno údajně připomíná neblahý osud indiánského jinocha, který chtěl vidět bizony padající z tohoto útesu, a tak si pod něj stoupnul.

I když není příliš vysoký, tvoří útes Head-Smashed-In krajinnou dominantu. Pod ním se hned pod povrchem nacházely na sebe navršené vrstvy bizonních kostí, které zde po celá tisíciletí indiáni lovili. Foto Petr Květina, Alberta, Kanada 1998.

Místo je dobře zdokumentované etnograficky, historicky i archeologicky, což přináší unikátní soubor informací umožňujících interpretovat společnost i ekonomii dávných lovců. Z historických zpráv mají prim informace Petera Fidlera, což byl anglický průzkumník ve službách Společnosti hudsonského zálivu, který se do oblasti dostal v roce 1792 a sám byl svědkem lovu v Head-Smash-In.

Způsob života indiánů Černonožců byl založený na mobilitě, a tím dobře adaptovaný na klima i přírodní zdroje prérií. Základní sociální organizace sestávala z rodiny a tlupy. Jednalo se o relativně flexibilní skupiny okolo 100-200 osob žijících v tee-pee. Během zimy byly tyto skupiny Černonožců rozptýlené v chráněných údolích poskytujících dostatek topiva, vody i potravy. V létě a na podzim se skupiny mohly spojovat do početnějších jednotek za účelem kmenových ceremonií a společného lovu. Sezónní pohyb a shromažďování indiánů bylo pevně spjato s migrací bizoních stád.

Takovým místem setkání více indiánských tlup byl i skalní převis Head-Smash-In. Jedná se o rozsáhlý areál zahrnující plochu asi 600 ha, jehož jednotlivé komponenty byly vzájemně funkčně propojeny. Dominantou lokality je 300 m dlouhý útes, kam byla hnána splašená stáda bizonů, a z výšky 35 m pak zvířata padala dolů, kde byla dobíjena. Ostatní lovci těla okamžitě řeznicky zpracovali. Maso, rohy a kůže se oddělily od kostí a kosti byly následně rozbíjeny za účelem získání morku. Rozsáhlý a náročný proces zpracování úlovku dokázal zajistit většinu potřeb shromážděných domorodých komunit – nebylo využíváno pouze maso. Kosti byly zpracovávány na nástroje a ozdoby. Kůže se používaly na výrobu šatů, nádob a výstroje.

Archeologické pozůstatky indiánských tábořišť na velkých pláních představují často jen kruhy z kamenů sloužících k ukotvení stanových tyčí teepee. Jeden takový je i na fotografii s vyschlým říčním korytem v pozadí. Foto Petr Květina, Alberta, Kanada 1998.

Chcete se dozvědět víc?

• Brink, J. 2008. Imagining Head-Smashed-In : Aboriginal buffalo hunting on the northern Plains. Edmonton: AU Press.
• Grant, J., S. Gorin, and N. Fleming. 2008. The Archaeology Coursebook. An Introduction to Themes, Sites, Methods and Skills, 3rd Edition. New York: Routledge. 205 - 206.