Wodabee jsou pastýři slunce

Wodaabe byli svými sousedy, usídlenými v zemědělských osadách, nazýváni Bororo, což se dá přeložit jako „odraní pasáci“. Sami sebe ale Wodaabe považovali za nejkrásnější lidi na zemi. Na zemi, která nemůže patřit nikomu, protože, kdyby si ji lidé chtěli přivlastnit, museli by se stát pastýři slunce.

Fulbský chlapec vede stádo krav, které patří jeho otci. Jednou bude jeho syn pást zase jeho vlastní dobytek. Foto Viktor Černý, Niger 2004.

V roce 2001 bylo těchto pasteveckých nomádů evidováno přibližně 100 000. Jsou součástí největší kočovné populace na světě – etnika Fulbů. Ti žijí rozptýleni po velkých afrických savanách v suchém travnatém pásu od Senegalu a Gambie v západní Africe až po oblast bývalé francouzské rovníkové Afriky (dnešní Čad, Středoafrická republika, Gabon, Kongo, Kamerun) na východě. Hrubě se odhaduje, že jich v celé Africe žije mezi 25-40 miliony. Z hlediska základní kulturní charakteristiky Fulbů je důležité, že historicky se rozdělili na řadu skupin, z nichž lze obecněji vydělit nomádské pastevce, polousedlé zemědělsko-pastevecké skupiny a čistě rolnické osadníky.

My se budeme blíže zabývat hrdými pasteveckými Fulby, kteří svou kulturní identitu spojili s šířením islámu v západní Africe. Prostřednictvím rozsáhlé sítě směnných partnerů dokázali v dané oblasti vytvořit fungující trasy dálkového obchodu. Vlastní obživa domorodých pastevců však byla vždy pevně spojena se stády hovězího dobytka, někdy ještě doplněnými menším počtem ovcí, koz a velbloudů. Symbolicky i subsistenčně bylo osou existence každého z Fulbů jeho stádo. Množství vlastněných kusů dobytka reprezentovalo bohatství a společenské postavení každého muže.

Za normálních okolností se velikost rodinných stád dobytka Fulbů obvykle pohybovala od zhruba 20 do 80 zvířat. Uvedenou evidenci provedl v padesátých letech 20. století Derrick Stenning u fulbské skupiny Wodaabe. Podle Stenning 1959, 169.

Pohyb pasteveckých skupin na větší vzdálenosti podmiňovalo několik faktorů, z nichž prim hrálo klima. V suchém období se lidé a stáda přesouvali na jih, kde se rozptylovali. V období dešťů se navraceli zpět na sever, aby se vyhnuli výskytu mouchy tsetse a skupiny se zde opět soustřeďovaly do větších celků. Dalšími faktory bylo množství dostupné pastvy, ovlivněné hustotou přítomných pastevců a jejich zvířat, momentální výskyt kravských chorob a také dostupnost zemědělských trhů. Zcela jiný režim pasteveckých migrací panoval v geograficky výše položených oblastech, kde byl pohyb stád minimalizován a pevně vázán na schůdná údolí.

Základní společenskou i ekonomicky nezávislou jednotkou byla rodina a její mobilní zázemí. Obživa rodiny závisela vždy velmi těsně na prosperitě jejího stáda, což znamenalo, že Fulbové usilovali o trvalý nárůst počtu svých krav. S ohledem na to byl hovězí dobytek porážen pro maso pouze z ceremoniálních a rituálních důvodů. K prodeji zvířat docházelo jen výjimečně. Všechen další majetek museli být pastevci schopni efektivně sbalit, naložit na záda oslů či volů a převézt na jiné pastviště. Obydlí na cestách tvořily jen jednoduché přístřešky, konstruované vždy podle stejného schématu. Usedlost jakkoliv provizorní, byla vždy rozdělena na dvě poloviny - zadní část sloužila jako rezidenční a přední jako technická k ustájení dobytka.

Domácnosti Fulbů byly spjaty příbuzenskou sítí patrilineárních rodů. Ty byly částečně endogamní, protože byly preferovány sňatky mezi bratranci a sestřenicemi. Rod jako takový měl svého vůdce, který svou pozici zastával na základě veřejné volby, kandidát ovšem musel mít správný původ, věk a postavení. Rodový předák zastupoval svou skupinu navenek při jednání s jinými komunitami nebo státní administrativou. V rodové radě měla jeho autorita, podpořená postavením a zkušenostmi, velkou váhu. Proto majitelé stád dali na jeho radu, co se týkalo určení destinací příští migrace. Kraje, kterými se Fulbové a jejich dobytek pohybovali, nebyly zemí nikoho. Proto museli pastevečtí předáci s usedlíky vyjednávat o využití pastvin anebo jen průchodu se svými stády. Z tohoto titulu vznikaly specifické klientské vztahy, které nebyly založeny pouze na profitu, ale jejich pevný základ stanovila rituální rovina tradičního nakládání s půdou.

Domácnost Fulbů tvořená stanovým přístřeškem na spaní, skladovací platformou a venkovním dvorkem, kde se odehrává většina domácích pracovních aktivit. Foto Viktor Černý, Čad 2003.

Od jiných afrických populace se Fulbové odlišují velkým důrazem na osobní fyzickou krásu. Obě ženy na obrázku mají tváře pokryté tradičním tetováním. Černé rty zdůrazněné henou jsou také součástí nativního estetického kodexu. Foto Viktor Černý, Kamerun.

Chcete vědět víc?

• Černý, V. a kol. 2001. Mezi Saharou a tropickými pralesy - Lidé z pohoří Mandara. Praha: Set Out.
• Herzog, W. 1989. Herdsmen of the Sun. Movie. 52 minutes.
• Phillips, D. J. 2001. Peoples on the Move: Introducing the Nomads of the World. Carlisle: Piquant Editions Limited.
• Stenning, D. J. 1959. Savannah nomads: a study of the Wodaabe pastoral Fulani of Western Bornu Province Northern region, Nigeria. Oxford: Oxford University Press.