Hopiové z puebel

Specifický způsob úpravy hopijských polí v podobě hliněných čtvercových ohrádek pro každou rostlinu byl podmíněn nutností udržet u sazenic vláhu a chránit je před náhlými přívaly deště. Ilustrace Petr Modlitba

Hopiové představují příklad archaické společnosti předstátního typu, jejíž ekonomie byla založena na intenzivní zemědělské kultivaci. „Hopi“ v překladu znamená „dobří v každém smyslu“ či „mírumilovní lidé“. Hopiové osídlili jihozápad USA na území dnešního státu Arizona, využívali místa na stolových horách (mesa) vymodelovaných v pískovci. Ještě v současné době zde existuje 12 samostatných sídel této populace – obyvatelé čítali v roce 1990 o něco méně než 10 000 osob.

Ceremoniální cyklus byl osou spirituálního, ale i všedního života Hopiů.

V prehistorickém období (tj. před pol. 16. st.) byla ekonomika Hopiů založena na pěstování kultovních plodin, doplněném o lov a sběr. Od španělských kolonistů později převzali chov domácích zvířat – koní, oslů, mul, ovcí a hovězího dobytka. V zemědělství se museli vyrovnávat s nedostatkem vláhy. Hopiové zřejmě sídlili jak v malých rurálních osadách, tak i ve městech pueblového typu. Těchto větších sídel existovalo před masivní hispánskou kolonizací několik a v každém z nich žilo průměrně asi 500 osob. Největší pueblo Oraibi však mělo v 16. st. snad 1500 až 3000 obyvatel. I přes značně nepříznivé přírodní prostředí se Hopiové neuchylovali k migracím a svá sídla obývali dlouhodobě. Vedle městských apartmánů si lidé ale stavěli ještě další příbytky jinde – v období intenzivní zemědělské práce se na nějakou dobu mohli přesunout do domů v blízkosti obdělávané půdy.

Pro indiány z puebel byla historicky nejdůležitější plodinou kukuřice, vedle ní pak ještě fazole, tykve a bavlna. Později převzali pěstování meruněk, broskví, chilli papriček a dalších plodin. Problém s nedostatkem vláhy se řešil budováním efektivních závlahových systémů – kanálů a žlábků – pomocí kterých byla voda přiváděna z umělých nádrží umístěných poblíž pramenišť. Políčka byla zakládána všude tam, kde byla k dispozici vhodná půda, a to do vzdálenosti až 10 km od jednotlivých sídel. Puebla byla budována podle jednoho půdorysného schématu. Domy, stavěné z nepálených hliněných cihel na kamenných základech, přiléhaly těsně k sobě, takže vytvářely uliční řady. Domy mohly mít až tři patra, v každém bylo i několik místností.

Typický rys materiální kultury Hopiů tvořila a stále tvoří keramika. V 60. a 70. letech 20. st. probíhal výzkum – sonda do keramické domény pueblanů – pomocí etnologických a archeologických metod. V podstatě všichni producenti místní keramiky byli ženského pohlaví, i když žádné pravidlo z této činnosti muže nevylučovalo. Produkce zahrnovala sedm až osm technologických skupin hrnčířského zboží různých stylů a funkcí. Design se podřizoval vkusu kupce, důležitá byla ale spíše technologická kvalita. Hrnčířství a další výrobní aktivity probíhaly přímo v pueblech, anebo v jejich bezprostřední blízkosti.

Idoly Katchina vnímali Hopiové jako posly ze světa duchů. Podle Fewkes 1894, tabule 11.

Každá domácnost byla tvořena příbuzensky spjatou skupinou. Tu na hopijských sídlištích vedly ženy. Jednotlivé rodiny byly navzájem pospojovány do příbuzensky a genealogicky definovaných klanů, které vytvářely pospolitostní strukturu jdoucí napříč jednotlivých sídel. Matrilineární klany Hopiů si navzájem nebyly zcela rovny, ale vytvářely semi-hierarchické vztahy založené na principu rezidenčního stáří, tj. klan, který žil v pueblu nejdéle, byl nejváženější. Sociální status jednotlivců byl sice relativně rovnostářský, ale ambice individuálního společenského růstu determinovala klanová příslušnost. Náčelníkem puebla, pro nějž se často používá termín kasik, importovaný z Karibiku, se stával jeden z mužských členů nejvýše postaveného klanu.

Jednotlivá sídla si ovšem také nebyla navzájem společensky rovna. Pueblo teoreticky tvořilo samostatnou endogamní jednotku s vlastním ekonomickým potenciálem a politickým zřízením. Ve skutečnosti ale málokteré sídlo bylo zcela a úplně nezávislé. Nemáme přitom na mysli samostatnost subsistenční, ale spirituální. Vlivem sociální dynamiky uvnitř klanů docházelo k pravidelnému štěpení sídelní komunity, při němž si odcházející obyvatelé postupně vybudovali vlastní pueblo. Afiliace k mateřské osadě zůstávala zachována, a to především s ohledem na rituální doménu každodennosti. Dceřiná osada neměla „právo” ani potřebné „know how“ na vykonávání kompletního ceremoniálního cyklu v průběhu roku, a proto se její obyvatelé museli při těchto příležitostech vracet do mateřského puebla. Postupem času si mohli noví pueblané osvojit potřebné znalosti tajných společností a vykonávat všechny ceremonie samostatně. To však obvykle nastalo až v době, kdy se jejich dceřiná osada stala sama mateřskou pro jinou odštěpenou skupinu.

Chcete se dozvědět víc?

• Beaglehole, E. 1937. Notes on Hopi economic life. Yale University Publications in Anthropology Number 15. New Haven: Yale University Press.
• Eggan, F. 1950. Social Organization of the Western Pueblos. Chicago and London: University of Chicago Press.
• Fox, R. 1967. The Keresan Bridge: A Problem in Pueblo Ethnology. London: The Athlone Press.
• Fewkes, J. W. 1919. Designs on Prehistoric Hopi Pottery. Thirty-Third Annual Report of the Bureau of American Ethnology. Washington, DC.: U.S. Printing Office.
• Loftin, J. D. 2003. Religion and Hopi life. 2nd Aufl. Religion in North America. Bloomington: Indiana University Press.
• Forde, C. D. 1931. Hopi Agriculture and Land Ownership. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland 61:357-405. doi:10.2307/2843925.
• Kennard, E. A. 1979. Hopi Economy and Subsistence. In Handbook of North American Indians, vol 9, ed. A. Ortiz, 554-563. Washington: Southwest Smithsonian Institution.
• Schlegel, A. 2008. Chapter 5 Hopi Social Structure as Related to Tihu Symbolism. In Hopi Nation: Essays on Indigenous Art, Culture, History, and Law, eds. E. Glenn, J. R. Wunder, W. H. Rollings, and C. L. Martin, 129-134. Lincoln, NE: UNL Digital Commons.
• Stanislawski, M. B. 1969. What Good is a Broken Pot? An experiment in Hopi-Tewa Ethno-archaeology. Southwestern Lore 35 (1):11-17.